❦
Úterý 16. prosince 1873
Mardi 16 décembre 1873
Nedostala jsem „Galignani“ a nic nevím, přišla paní de Pierlay; vyjdu pěšky (hnědé šaty, sluší), už nejsem tak strnulá jako dřív, i vlasy mám v pěkném nepořádku. Raději jdu uličkou a pak, myslím, bulvárem Dubouchage, protože tam bydlí paní Pristitiff. To už jsou tři, kdo se od promenády přestěhovali do téhle nešťastné čtvrti, my, Mouchyovi a dáma, která se směje. Hned na avenue de la Gare zahlédnu Edyho s ženou, div divoucí. Zastavím se u výlohy, aby mi nekoukali na záda, a nechám je projít napřed; když šli kolem, viděla jsem ve výloze jako v zrcadle, že mi ta paní provrtává šaty pohledem. Ale zastaví se taky, abych je předešla, tak se u Thénarda zeptám na cenu vějířů a pak jsme šly za nimi, bez jakéhokoli úmyslu, ovšem1. Dnes hraje vojenská hudba, je hezky, slunce poskrovnu, toho nebeského tělesa, které dává světlo a život. Hitchcocková musí k Viscontimu, nedaleko odtud vidím své miláčky (Pristitiffovy), zdálky se usměju a ona taky, jdu za nimi opodál, a abych prošla kolem nich, zajdu k Delbecchimu a koupím zlaté pero, kterým teď píšu.
Je n’eus pas « Le Galignani », et je ne sais rien, Mme de Pierlay est venue; je sors à pied (robe brune, bien) je ne suis plus raide comme autrefois, les cheveux aussi sont placés en un joli désordre. Je préfère passer par la ruelle et ensuite par le boulevard Dubouchage je crois, car Mme Pristitiff demeure là. Voilà déjà trois, qui de la promenade ont déménagé dans ce quartier de malheur, nous, les Mouchy et la dame qui rit. Aussitôt à l’avenue de la Gare j’aperçois Edy avec sa femme, merveille. Je m’arrête près d’un magasin pour qu’ils ne regardent pas mon dos pour les laisser passer en avant, comme ils passèrent je pus voir dans la fenêtre du magasin comme dans un miroir que Madame a percé ma robe des yeux. Mais s’arrêtent aussi pour que je les dépasse, alors je demande chez Thénard le prix des éventails, puis nous les suivions sans intention of course. Il y a musique militaire aujourd’hui, il fait bon, pas beaucoup de soleil, de cet astre qui donne la lumière et la vie. Hitchcock a besoin d’aller chez Visconti, près de là je vois mes chéris (Pristitiff), je ris de loin elle aussi, je les suis à l’écart, pour passer près d’eux j’entre chez Delbecchi et j’achète une plume en or avec laquelle j’écris.
Chodila jsem za ní jako školák. Bože, kdybych byla muž! Když už jako žena kvůli ženě dělám hlouposti. Koupila bych stejně dobře pero jako pár bačkor, jen abych mohla jít za ní, protože stála u Delbecchiho výlohy. Pak ji ztratím z očí, ale za chvíli ji znovu uvidím na mostě, tu drahoušku, jenže jít za ní by bylo příliš hloupé, tak jdu po nábřeží Phocéens a tam ji ztratím nadobro. Jsem ráda, že má procházka má nějaký cíl, docela prostý, ale ona je přece jen okouzlující. Hned jedu kočárem pro Bête, my, já a ona, jedeme do London House, zatímco Dina, ach, to musím říct, dnes ráno přišel Khalkionoff poprvé po nemoci, chudák, a Dina zčervenala tak, že šla předstírat, že něco hledá ve skříni, ale nepřecházelo to, tak tiše vyšla ven. Je v tom něco, nebo nic? V každém případě je to velmi nepříjemné, tedy, jak jsem říkala, Dina a Hitchcocková se jdou projít, zatímco jsme v London House. Mají zákusky jako nikdo jiný. Hrála jsem na klavír, když přišli říct, že paní Gaïewsky se ptá po Bête. Paní Gaïewsky je dáma, kterou máma poznala v Monte-Carlu a která přišla na návštěvu, nejsem z toho zrovna nadšená, zdá se mi, že není tak docela... no, uvidíme, jdu dolů. Představí mě, říká, že se podobám mámě. Hned vidím, s kým mám tu čest: druhá paní Beketoff, stejně prostá, milá, nenucená, půvabná, hezká, trochu kulaťoučká, ale hezká, úplně mi Beketoffovou připomíná, závěr: je okouzlující. Je to jedna z těch žen, které se líbí mužům a dětem, jako jsem já. Když odcházela, nemohla jsem se udržet a řekla jsem: „Jaká rozkošná žena!“ – slyšela to, protože se vrátila, aby řekla ještě nevím co. Viděly jsme se v uličce u brány. Není vůbec zaprášená, ale elegantní a půvabná, jako paní Beketoff, má něco, co se líbí, jsem z ní skoro nadšená.
Je la suivais comme un écolier. Dieu si j’étais homme ! Si étant femme pour une femme je fais des bêtises. J’aurais acheté une plume aussi bien qu’une paire de pantoufles, pourvu de la suivre, puisqu’elle était près de la fenêtre Delbecchi. Je la perds alors, mais dans un instant je la retrouve sur le pont, la chérie, mais ce serait trop bête d’aller derrière elle, alors je passe le quai des Phocéens et alors je la perds définitivement. Je suis contente d’avoir un but de promenade, bien simple, mais tout de même elle est charmante. Je vais aussitôt en voiture prendre Bête, nous, moi et elle allons au London House tandis que Dina, ah il faut que je dise, ce matin Khalkionoff est entré la première fois après sa maladie, pauvre garçon, et Dina est devenue si rouge qu’elle alla faire semblant de chercher quelque chose dans l’armoire, mais ça ne passait point, alors elle sortit doucement. Y a-t-il quelque chose ou rien ? En tous cas c’est très désagréable, alors disais-je, Dina et Hitchcock vont se promener pendant que nous sommes au London House. Ils ont des gâteaux comme personne. Je jouais du piano lorsqu’on vint dire que Mme Gaïewsky demande Bête. Mme Gaïewsky est une dame que maman a connu à Monte-Carlo et qui a fait une visite, je ne suis pas trop contente, il me semble qu’elle n’est pas trop... enfin voyons, je descends. On me présente, elle trouve que je ressemble à maman. Je vois tout de suite ce que c’est, c’est une Mme Beketoff, aussi simple, sympathique, libre, gracieuse, jolie, un peu boulotte mais jolie, elle me rappelle tout à fait la Beketoff, conclusion: elle est charmante. C’est une de ces femmes qui plaisent aux hommes et aux enfants comme moi. Lorsqu’elle s’éloigna je ne pus me retenir de dire: Quelle femme ravissante !, elle l’entendit parce qu’elle retourna pour dire je ne sais quoi. Nous nous vîmes dans la ruelle près du portail. Elle n’est pas poussiéreuse, mais élégante et gracieuse, comme Mme Beketoff, elle a quelque chose qui plaît, j’en suis presque enchantée.
Vložený list · annotation de Marie, 1875
[Poznámka: 1875. Jen ruská kurtizána, ta Gaïewsky.]
[Annotation: 1875. Rien qu’une cocotte russe, cette Gaïewsky.]
Ale u večeře Hitchcocková se zbláznila2. Chytá se každého slova, je dotčená, že nevychází s mámou, říká, že vždycky chodila do společnosti s rodinou, u které sloužila. To už bylo přes čáru, ale mlčela jsem. Pak všechny označila za lháře, že všichni lžou atd. atd. a to proto, že jí Dina mimochodem řekla, že by možná šla s ní k paní Teplakoff, která si Hitchcockovou pozvala, aby jí něco řekla; pak jsem řekla, že Dina určitě nepůjde, a Dina také řekla, že nepůjde, pak ta špína začala říkat, že se lže, že jsou to lži, a nejrůznější hrubé nezdvořilosti. Pak jsem jí velmi zdvořile řekla, že to, co říká, se u nás považuje za velkou hrubost. Ale opravdu si myslím, že je kretinka, a k tomu drzá a zlá. Solominka, která je tu, se mě ptá, co se děje, protože to už bylo jako jakási hádka. Začínám jí překládat, když mi ta kretinka říká, abych mluvila francouzsky, aby mohla posoudit, jestli říkám pravdu, byla jsem nesmírně rozzlobená, ale nic jsem nedala najevo a spokojila jsem se s tím, že jsem jí řekla: „Neočekávám, že by lidé pochybovali o tom, co říkám, že nikdo nepochybuje o tom, co říkám3“ atd. atd. Pak se opravila, ale celkově hrubá a drzá nec plus ultra a k tomu hloupá jako hloupost sama. Nakonec odešla a hodila mi ubrousek do talíře. Zuřila bych, kdyby to nebyla tak ubohá, podlá4, opovržení hodná bytost. Jsem klidná, protože já drzá nebyla, ale nějaký důvod, proč je drzá až do takové míry, mít musí. Opravdu jsem nečekala takovou troufalost. Pak jsem nahlas vysvětlovala, proč mě pomlouvají, říkala jsem, že jsem vždy ta vinná, zatímco nevinné ovečky jsou vždy stranou, jak... zkrátka jsem řekla všechno. Chtěla bych usmířit Solominku a Bête. (Právě teď, když píšu, mi Dina přináší růžovou ozdobu od hraběnky de Mouzay, která zrovna přijela z Paříže. Jak je milá; cením si té vzpomínky a pozornosti.)
Mais à dîner Hitchcock went mad. Elle s’attache à chaque mot, est en prétention de ne pas sortir avec maman, elle dit que toujours elle allait dans le monde avec la famille qu’elle partait. C’est trop fort, mais je me tus. Alors elle traita tout le monde de menteurs, que tout le monde ment etc. etc. et cela parce que Dina lui dit en passant que peut-être elle irait avec elle chez Mme Teplakoff qui invita Hitchcock chez elle pour dire quelque chose; alors j’ai dit que sans doute Dina n’ira pas, et Dina aussi a dit qu’elle n’ira pas, alors cette saleté a commencé à dire qu’on ment, que se sont des mensonges et toutes sortes d’impolitesses considérables. Alors très poliment je lui dis que ce qu’elle dit est considéré comme une grande grossièreté chez nous. Mais je crois vraiment qu’elle est une crétine et avec cela impertinente et méchante. Solominka qui est ici me demande ce que c’est car c’était déjà comme une sorte de dispute. Je commence à lui traduire lorsque la crétine me dit de parler français pour qu’elle puisse juger si je dis vrai, je fus extrêmement fâchée mais je n’en montrais rien et me contentais de lui dire que: I do not expect people to doubt what I say, that nobody doubts what I say, etc. etc. alors elle se corrigea, mais en général grossière et impertinente nec plus ultra et avec cela bête comme la bêtise. Elle finit par s’en aller me jetant la serviette dans l’assiette. Je serais furieuse si ce n’était une aussi misérable mean, méprisable créature. Je suis tranquille car je n’ai pas été impertinente, mais elle doit avoir quelque cause pour l’être à un tel point. Vraiment je ne m’attendais pas à tant d’audace. J’expliquais alors à haute voix pourquoi on me calomnie, je dis que je suis toujours fautive tandis que les innocentes brebis sont toujours de côté, comment... enfin j’ai tout dit. Je voudrais réconcilier Solominka et Bête. (En ce moment où j’écris, Dina m’apporte une parure rose de la part de la comtesse de Mouzay, qui est justement arrivée de Paris. Comme elle est gentille; c’est le souvenir et l’attention que j’apprécie.)
Bête jde k paní Gaïewsky a Solominka do Millet.
Bête va chez Mme Gaïewsky et Solominka à Millet.
Hlavu mi zaměstnávají všechny ty špinavosti a vůbec netrpím, dokonce se mi zdá, že se nic nestalo; je to jako když kapka vína spadne do vody: voda ztmavne, ale člověk si postupně zvykne a věří, že je to její pravá barva, že je to čistá voda. Barva se změnila, a to tak úplně, že se člověk ptá, jestli kdy byla jiná. Stejně je to se mnou, jsem smutná a lhostejná, ale netrpím, dokonce se mi zdá, že to tak bylo vždycky. Bojím se probudit, protože jsem příliš klidná.
Je suis préoccupée de toutes ces saletés et je ne souffre pas du tout, il me semble même que rien n’est arrivé; c’est comme lorsqu’une goutte de vin tombe dans de l’eau on voit l’eau s’obscurcir mais peu à peu on s’y habitue et on croit que c’est la véritable couleur, que c’est l’eau pure. La couleur a changé mais changé entièrement au point qu’on se demande si elle a jamais été autre. C’est comme moi, je suis triste et indifférente mais je ne souffre pas, il me semble même que c’était toujours ainsi. J’ai crains de me réveiller, car je suis trop tranquille.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „of course“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „went mad“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I do not expect people to doubt what I say, that nobody doubts what I say“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „mean“. ↩