❦
Pátek 12. prosince 1873
Vendredi 12 décembre 1873
Moje zrcadlo se rozbilo. Kdybych byla pověrčivá, bylo by to znamení, že mám zemřít. Když jsem uviděla to rozbité sklo, byla jsem velmi rozrušená, už jsem začínala vážně myslet, že zemřu, myslela jsem na to, že spálím deník, a strach jsem neměla; teprve když jsem pomyslela na to, co by se stalo s mou matkou, kdybych zemřela, dostala jsem strach. Jdu k piánu celá zrudlá1 a Dina sedí na pohovce docela blízko a čte noviny, požádám ji o ně a s hrůzou čtu, že „vévoda z Hamiltonu, jehož blížící se sňatek s dámou z anglické vysoké šlechty vzbudil v Nice jistý rozruch, se ihned po obřadu odebere se svou mladou manželkou do Suffolku, kde stráví líbánky. Poté podniknou cestu na jih Evropy a mluví se o Nice jako o místě, které je na nějaký čas zadrží“. Zdálo se mi, že víc rozpálená už být nemohu, a přece jsem přes tohle krajní uzardění dokázala zrudnout ještě víc. Co jsem živa, nikdy jsem nebyla v takovém stavu. Nikdy mě nezasáhla strašnější rána, nikdy jsem nebyla ponořena do tak hluboké bolesti. Byla jsem jako v ohni, tělesně i duševně. Rozbité zrcadlo spolu se všemi strastmi mé ubohé duše mě přivádělo skoro k šílenství, byla jsem připravena okamžitě zemřít, bez nejmenšího váhání, což bych neudělala teď, kdy jsem klidnější. Jsem dokonce velmi klidná2, až příliš klidná, nemohu popsat stav, ve kterém jsem byla dnes ráno! Pořád jsem ho měla před očima. Ale co si počnu, když přijedou! Co ze mě bude!
Ma glace s’est brisée. Si j’étais superstitieuse ce serait signe que je dois mourir. Au moment où j’ai vu ce verre brisé j’étais très troublée, je commençais déjà à penser sérieusement que je vais mourir, je pensais à brûler mon journal et je n’avais pas peur; seulement lorsque j’ai pensé à ce que deviendrait ma mère si je mourais j’eus peur. Je vais au piano toute flushed et Dina est assise sur le canapé tout près lisant le journal, je le lui demande et je lis avec effroi que le « duc de Hamilton, dont le prochain marriage avec une pairesse d’Angleterre a fait quelque bruit à Nice, se rendra aussitôt après la célébration avec sa jeune épouse à Suffolk où ils passeront la lune de miel. Après quoi ils entreprendront un voyage dans le midi de l’Europe et on parle de Nice comme devant les retenir quelque temps ». Il me semblait qu’on ne pouvait pas être plus échauffée que je l’étais et bien par-dessus cette rougeur extrême j’ai trouvé moyen de rougir. Depuis que je vis je n’ai jamais été dans un état comme celui-là. Jamais coup plus terrible ne m’a frappée, jamais je n’étais plongée dans une douleur aussi profonde. J’étais comme dans du feu, physiquement et moralement. La glace cassée unie à toutes les tribulations de ma pauvre âme me rendait comme folle, j’étais prête à mourir à l’instant, sans la moindre hésitation, ce que je ne ferais pas en ce moment où je suis plus calme. Je suis même très comfortable, trop comfortable, je ne puis pas décrire l’état dans lequel je me trouvais ce matin ! Il était constamment devant mes yeux. Mais que ferai-je s’ils viennent ! Que deviendrai-je !
Chci a nechci je vidět, ať chci, nebo nechci, stane se, jak Bůh bude chtít, protože nejsem hodna, aby mě vyslyšel, mé modlitby nejsou přijímány, nejsem toho hodna. Prosím jen o tolik síly, kolik jsem jí měla dosud, a ještě víc, protože když je uvidím... Jistě bude střílet v Monaku. Já tam jistě budu taky. Dá mi Bůh odvahu?
Je veux et je ne veux pas les voir, j’ai beau vouloir ou non il arrivera comme Dieu voudra car je ne suis pas digne d’être entendue, mes prières ne sont pas reçues, je ne suis pas digne. Je demande seulement autant de force que j’en ai eu jusqu’à présent et même plus car si je les vois... Il tirera sans doute à Monaco. J’y serai sans doute. Dieu me donnera-t-il du courage ?
na okraji
Cestou jsem viděla okouzlující Pristitiffovou, je tak milá. A jednu Američanku, poznala mě, chtěla jsem s ní mluvit, ale ztratila jsem ji z očí.
dans la marge En marchant j’ai vu la charmante Pristitiff, elle est si sympathique. Et une Américaine, elle m’a reconnue, je voulais lui parler mais je l’ai perdue de vue.
Dnes ráno, když jsem přišla k mámě, řekla mi, že mluvím ze spaní a vykládám všelijaké věci. Při těch slovech jsem se začervenala a začala mluvit o šatech od Wortha. Tak to je zase potěšení, mluvit ze spaní! A ještě poslouchají! Jak je to otravné!
Ce matin lorsque je suis venue chez maman elle m’a dit que je parle la nuit et que je raconte toutes sortes de choses. A ces mots j’ai rougi et commencé à parler de ma robe chez Worth. Voilà encore un plaisir de parler la nuit ! Et on écoute ! comme c’est ennuyeux !
Slíbila jsem, že přijdu učesat Lisu, bude jezdit na koni; spěchám tedy a jdeme (modré šaty, modrý klobouk, ujde to, ale nešťastná a celá v ohni). Nakonec na koních nejedou, jdou k Derwiesovým a jak říká Gaspard, jsou z toho velmi rozmrzelé. Je tak horko, musím mít tak nešťastnou tvář. Procházím se s Kunegundou, která je hloupější než kdy jindy. Od tabatěrky až na samý konec3 promenády a odtud domů4. Cestou zpátky je chladněji, začala jsem vidět a cítit. S tím sluncem, i bez jakékoli nepříjemnosti, skoro nic nevidím, klopím oči a cítím se zdrcená, a hlavně teď ho nenávidím, to nebeské těleso, které dává život a světlo, zuřím, když ho vidím zářit a hřát, zatímco já jsem tak nešťastná. Možná bych ho milovala, kdyby má duše byla radostná a zářivá jako on. Bojím se večeře, protože všichni jsou v Monaku, máma, teta, Walitský, diadia, Solominka a ještě bůhvíjací psi. Ale naštěstí se Solominka a Tormosoff vrátí a já se uklidním, smáli se a já trochu ožila, ale pořád jako pod tmavomodrým závojem.
J’avais promis de venir coiffer Lise, elle monte; je me dépêche donc et nous allons (robe bleue, chapeau bleu, pas mal, mais malheureuse et toute en feu). Elles ne montent pas, elles vont chez les Derwies et comme dit Gaspard elles en sont très contrariées. Il fait tellement chaud, je dois avoir une figure tellement malheureuse. Je marche avec Cunegunda qui est plus bête que jamais. Depuis la tabatière jusqu’à l’extreme end de la promenade et de là home. Au retour il fait plus frais, j’ai commencé à voir et à sentir. Avec ce soleil, même sans aucun ennui, je ne vois pas grand chose, je baisse les yeux et je me trouve écrasée et surtout maintenant je le déteste cet astre qui donne la vie et la lumière, je rage de le voir briller et chauffer, tandis que je suis si malheureuse. Je l’aimerais peut-être si mon âme était joyeuse et brillante comme lui. Je m’effraie du dîner car tout le monde est à Monaco, maman, ma tante, Walitsky, diadia, Solominka et encore je ne sais quels chiens. Mais heureusement Solominka et Tormosoff reviennent et je suis tranquillisée, ils ont ri et j’étais un peu animée, mais toujours comme sous un voile bleu foncé.
Je škoda, že jsem nepsala dnes ráno, protože oheň, který mě sžíral, byl mimořádný, jako by nebyl pozemský, nikdy mi tak nebylo.
C’est dommage que je n’aie pas écrit ce matin, car le feu qui me dévorait était extraordinaire, il semblait ne pas venir de la terre, jamais je n’étais comme cela.
Připadá mi tak krásný, miluji ho tak, že bych se nejradši zbila holí, protože se nesluší milovat ženatého muže... Je ženatý!!! Bude to vždycky nové a strašné.
Il me paraît si beau, je l’aime tant que je voudrais me donner des coups de bâton, car il ne convient pas d’aimer un homme marié... Il est marié !!! Ce sera toujours nouveau et terrible.
Je ženatý od středy. Řekla bych mnoho, ale jsem příliš mladá, nesmím se vyjadřovat příliš otevřeně! Jinak bych řekla, jak... ne, jak mu závidím, jako kdyby...
Il est marié depuis mercredi. J’aurais dit beaucoup mais je suis trop jeune, je ne dois pas m’exprimer trop franchement ! Autrement j’aurais dit combien... non comme je l’envie, comme si...
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „flushed“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „comfortable“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „extreme end“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „home“. ↩