Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 11. prosince 1873

# Jeudi 11 décembre 1873

Jsou tedy chvíle, kdy jsem krásná! A tak krásná. Když jsem se rozčesávala, improvizovala jsem si zcela jednoduchý účes, jediný hřeben drží vlasy, vepředu nic, vzadu na šíji krátká kadeř. Podívala jsem se na sebe a přísahám, že odkdy jsem na světě, nikdy jsem se neviděla takovou. Bílá, trochu růžová, oči zvětšené, zářící a melancholicky snící, když jsem mimovolně udělala nepostřehnutelný pohyb, dvě jiskřičky zazářily. Ústa malá a šarlatová, krk (byla jsem trochu nakloněná) dlouhý, bílý, graciézní, paže, které jsem držela opřené na kolenou, vlastně ne, vím jen, že mé zkřížené ruce byly blízko pravé tváře, ale nechala jsem je klesnout a byla jsem ještě krásnější. Byla bych dala všechno na světě za takový portrét. Nemohla jsem odtrhnout oči od svých očí. Měla jsem malý chřadnoucí, rozkošný výraz. Myslím, že nikdy nejsem tak krásná v divadle nebo kdekoliv, konečně mě zkrášloval i můj kostým; měla jsem jen plášť sotva zapjatý vpředu, výstřih byl třikrát větší než můj krk, bylo vidět šíji, krk a dokonce začátek krku vzadu, ze strany, a vepředu paže procházely dvěma otvory, ale byly pokryty skoro až po loket. Tak poetický kostým! Vypadala jsem jako sen, jako obraz, jako rozmar. I ty nejošklivější mají příznivé okamžiky.

Il y a donc des moments où je suis jolie ! Et si jolie. En me décoiffant, j'ai improvisé une coiffure toute simple, un seul peigne soutient les cheveux, devant il n'y a rien, derrière sur la nuque une courte boucle. Je me suis regardée, et je jure que depuis que j'existe je ne me suis jamais vue comme cela. Blanche, un peu rose, les yeux agrandis, brillants et mélancoliquement rêveurs, si je faisais involontairement un mouvement imperceptible, deux étincelles brillaient. La bouche petite et écarlate, le cou (j'étais un peu inclinée) long, blanc, gracieux, les bras que je tenais appuyés sur les genoux, pas même, je sais seulement que mes mains croisées étaient près de la joue droite, mais je les ai laissées tomber et j'étais encore mieux. J'aurais donné tout au monde pour avoir un tel portrait. Je ne pouvais détacher mes yeux de mes yeux. J'avais un petit air languissant, adorable. Je crois que je ne suis jamais aussi jolie au théâtre ou n'importe où, enfin, mon costume m'embellissait aussi; je n'avais que mon manteau à peine attaché devant, l'encolure étant trois fois celle de mon cou, on voyait la nuque, le cou et même le commencement du cou derrière, de côté, et devant les bras passaient par deux trous, mais étaient couverts jusqu'au coude presque. C'est un costume si poétique ! J'avais l'air d'un rêve, d'un tableau, d'un caprice. Les plus laides ont des moments favorables.

Vycházím, chodím od čísla 59 domů. Je hodně lidí, kolem hudby dav. Ale je mi to naprosto jedno. Mám ráda chůzi kolem čtvrté hodiny, je tak svěže, tak příjemně. Udělalo mi to dobře, mám klidný výraz. Ale ne, udělalo mi to zle, protože jsem zestárla, moje kůže je svraskalá, posledních dní jsem spala sotva šest hodin, musím se vzpamatovat.

Je sors, je marche depuis n° 59 home. Il y a une quantité de monde, autour de la musique une foule. Mais ça m'est bien égal. J'aime marcher vers quatre heures, il fait si frais, si bon. Ça m'a fait du bien, j'ai un air calme. Mais non, ça m'a fait du mal car je suis vieillie, ma peau est plissée, les derniers jours j'ai dormi à peine six heures, il faut que je me remette.

Myslela jsem, že napíšu, že ho nemiluji, že to byla představivost, že mě jeho sňatek nijak neovlivňuje. To všechno, abych se trochu vzchopila, protože se tak... stydím se sama za sebe, jsem tak ponížená

J'ai pensé d'écrire que je ne l'aime pas, que c'était de l'imagination, que son mariage ne m'affecte nullement. Tout cela pour me relever un peu, car je suis si... honteuse de moi, si humiliée d'avoir aimé en vain, d'être comme un chien auquel on a donné un coup de pied. Mais ensuite j'ai pensé, pourquoi feindre devant soi, pourquoi dissimuler devant soi-même, pourquoi mentir ?

Od včerejška je ženatý, celý den a noc.

Depuis hier, il est marié un jour, une nuit et un jour. Il est mort, il n'est plus, il y a le duc de Hamilton mais ça n'est plus le même. L'autre est mort. A dîner la Bête, l'insipide Cunegunda me dit:

– Je ženatý od včerejška.1

— He is married since yesterday.

– Kdo?

— Who ?

– Vévoda z Hamiltonu.2

— The duke of Hamilton.

– Který vévoda?3 ptá se Bête.

— Which duke ? demande Bête.

– Vévoda z Hamiltonu. Ale jaký je, starý, mladý, nebo co.4

— Duke of Hamilton. But what is he, old, young, or what.

– To se musíte zeptat jí5 (ukazuje na mě) Já nevím.6

— That you must ask her (me montrant) I don't know.

Pak se Bête začala skrývat, říkat:

Alors Bête se mit à dissimuler, à dire:

– Který, ten opilý, ten červený, ten ošklivý?7 a pak že když mi bylo devět let, obdivovala jsem jeho bratra Carla, který je velmi krásný atd. atd.

— Which the tipsy, the red, the ugly one ? et puis que lorsque j'avais neuf ans, j'ai admiré son frère Carlo, qui est très beau, etc. etc.

Je to z její strany tak hloupé. Pak jsem řekla tatínkovi, že se Hamilton oženil, tehdy říká, že ho velmi lituje, že byl šťastný, že ho milovala žena, a co ho čeká v manželství, že ho jeho žena nebude milovat, že porodí patnáct dětí atd. atd. atd. Nezačervenala jsem se; jen když Kunegunda řekla první větu, ucítila jsem malé zrudnutí, ale skoro nic. Když se o něm mluví, jsem velmi klidná, ale nešťastná, chtěla bych sklonit hlavu a odejít někam daleko, daleko, lehnout si na zem a zůstat sama. Čeho se nejvíc bojím, je, že mohou přijet sem, vévoda a vévodkyně z Hamiltonu. Ach Bože! Jsem ponížená před sebou samou, zmatená, zahanbená, a kdyby přijeli! Ó Veliký Bože, ušetři mě tohoto trápení! Kdyby někdo věděl, jak jsem nešťastná! Jak trpím! Ani okamžik klidu, vždycky mám před očima...

C'est si bête de sa part. Puis j'ai dit à papa que Hamilton s'est marié, alors il dit qu'il le plaint beaucoup, qu'il était heureux, qu'une femme l'aimait, et ce qui l'attend en mariage, que sa femme ne l'aimera pas, qu'elle *mettra au monde* quinze enfants etc. etc. etc. Je n'ai pas rougi; seulement lorsque Cunegunda a dit la première phrase j'ai senti une petite rougeur, mais presque rien. Lorsqu'on parle de lui je suis très calme mais malheureuse, je voudrais baisser la tête, et m'en aller quelque part loin, loin, me coucher par terre et rester toute seule. Ce que je crains par-dessus tout, c'est qu'ils peuvent venir ici, le duc et la duchesse de Hamilton. Ah Dieu ! je suis abaissée devant moi-même, confuse, honteuse, et s'ils viennent ! Oh Grand Dieu épargne-moi ce tourment ! Si on savait comme je suis malheureuse ! Comme je souffre ! Pas un moment de tranquillité, toujours j'ai devant les yeux...

To je příliš, chci zapomenout. Ó můj Bože, naopak chci na to vždycky myslet! Je to mé štěstí. Celý můj život je převrácen tímto kataklyzmatem, snadno se to říká, ale prožívat to! Je to, jak se mi zdá, největší událost mého života. Mé štěstí, můj ráj ulétal a já zůstávám sama... v Buffa! Bože bohů! To je tvrdé! A musím být já, abych nic nepřerušila, abych žila, jako kdyby se nic nestalo, studovala, hrála na klavír atd. atd. Jsem velmi silná, jak vidím.

C'en est trop, je veux oublier. Oh mon Dieu, au contraire je veux toujours y penser ! C'est mon bonheur. Toute ma vie est bouleversée par ce cataclysme, c'est facile à dire, mais à l'éprouver ! C'est, il me semble le plus grand événement de ma vie. Mon bonheur, mon paradis s'envole et je reste seule... à la Buffa ! Dieu des dieux ! c'est dur ! Et il faut être moi pour ne rien interrompre, pour vivre comme si rien n'était arrivé, étudier, jouer du piano etc. etc. Je suis très forte à ce que je vois.

Ó nebe! Pomozte mi říct, co cítím, protože čím více píšu, tím méně vyjadřuji, co chci. Konečně není nic srovnatelného s mou hořkou bolestí. Bezpochyby jsou takoví, kdo ztrácejí své rodiče, svůj majetek, všechno, kdo jsou nemocní, ale to je jiný druh.

Oh ciel ! aidez-moi à dire ce que je sens, car plus j'écris moins j'exprime ce que je veux. Enfin il n'y a rien de comparable à ma douleur amère. Sans doute il y en a qui perdent leurs parents, leur fortune, tout, qui sont malades, mais c'est un autre genre.

A dokonce i v tuto chvíli si nemohu představit, že je ženatý. Že všechny mé naděje praskly, že je konec! Jsem jako dítě, zlobím se na něj a ráda bych mu ublížila. Vážně jsem myslela, že napíšu a pošlu krásný anonymní dopis, který by říkal krásné věci o něm, poslat to jí, ale to bylo předchozího dne, příliš pozdě.

Et même en ce moment je ne puis m'imaginer qu'il soit marié. Que toutes mes espérances soient craquées, que c'est fini ! Je suis comme une enfant, je suis fâchée contre lui, et volontiers je lui ferais du mal. J'ai sérieusement pensé d'écrire et d'envoyer une belle lettre anonyme, qui dirait de belles choses de lui, d'envoyer cela à elle, mais c'était la veille, trop tard.

Ó Bože!

Oh Dieu !

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „He is married since yesterday." ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „The duke of Hamilton." ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Which duke?" ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Duke of Hamilton. But what is he, old, young, or what." ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „That you must ask her" ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I don't know." ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Which the tipsy, the red, the ugly one?" ↩