Sobota 6. prosince 1873

Za čtyři dny.
Jsem netrpělivá, jak jsou pomalí. Jak musí být netrpěliví.
Můj včerejší deník je věrný obraz toho, co se ve mně děje: zmatek.
Vycházím s Hitchcockovou (modré šaty, černý klobouk, sluší), ty šaty jsou rozkošné. Jdeme na několik minut k Séraphině, máma a teta jsou u ní. Domů se vracím pěšky po promenádě. Je hodně lidí. Delarochová je čím dál tím krásnější, zvykám si na její tvář.
Každý den jsou malé výbuchy kvůli našemu životu. Paul je ztracený chlapec, je to opravdu žalostné.
Jsem rozzuřená. Já, která vždycky kážu, já jsem se k Brunetovi ve čtyři hodiny zpozdila o několik minut a sluhové ho poslali pryč. Přišla jsem o lekci, to mě mrzí. Solominka a Bête jsou u mě v pokoji, jsou to zarputilé nepřítelkyně a Walitsky se baví tím, že je popouzí.
Prohlédla jsem si své hadry. Nemám naprosto nic, co bych si večer oblékla. Proto jsem večer napsala Worthovi a Ferrymu. Zůstáváme s Bête samy dvě, Dina, máma a teta šly do opery, dávají „Traviatu“.
Zůstáváme tedy já a Bête, nemluvím o té anglické krůtě. Co je na světě odpornějšího než odporná Angličanka! Bête bouchá do klavíru a já taky, pekelný hluk — a přitom mluvíme o svatbě Mt. s Tadeášem Sergejevičem Romanoffem, pak o mně, ona mi vždycky předpovídá dva manžele, první nebo oba zemřou brzy a s prvním nebudu dobře žít. A třetí, říká, z levé ruky, ale to nikdy nemůže být. My, ona i já, bychom chtěly být prvními krasavicemi světa, a říkáme, jaká bláznovství bychom páchaly — je pravda, že kdybych byla první krasavicí světa, dělala bych ty nejextravagantnější věci, jaké se dají dělat, a dokonce i ty, které se dělat nedají, zkrátka šaty a zkrátka (krásné). Bête říká, že kdyby byla nejkrásnější, provdala by se za Yalovitského (z levé ruky).
„Ne,“ říkám, „to bych nikdy nemohla udělat.“
„Eh! Udělala byste dobře, kdybyste byla nejkrásnější a kdyby se vám líbil.“
„Ale já bych si vybrala něco lepšího, něco dobrého, zkrátka rozumíte, všechno, co je na světě nejlepší, zkrátka mi rozumíte.“
„Ano.“
„Přinejmenším krále.“
(Zatímco to píšu, vracejí se z opery.) Pak vstaneme a nevím jak, najednou nám pod nohama jiskří, byly jsme opravdu velmi překvapené a smály jsme se jako šílené.
Pak jsem pochopila, že to byla zápalka, kterou jsme rozmačkaly.
Jsem prázdná, prázdná, ničemu nerozumím; jak krásný mi připadá.
Nemohu dopsat, aniž bych o něm promluvila, když o něm řeknu slovo nebo dvě, jsem klidnější a jasnější.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „La Traviata“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „de la main sinistra“ – tj. morganatickým sňatkem. ↩