Deník Marie Bashkirtseff

# Mardi 2 décembre 1873

Za osm dní.

*Dans huit jours.*

Worth mi poslal několik vzorků, ale nic mi nevyhovuje, napíšu znovu.

Worth m'a envoyé plusieurs échantillons mais rien ne me convient, je réécrirai.

Jsem v hustém oblaku, neúčastním se ničeho, nic mě nezajímá, jsem tak smutná. Paul mi také způsobuje velký zármutek, je stále v divadle, jde každý den k Marii Petit a... ztracený chlapec. Je jako blázen, ničemu nerozumí. Veliký Bože, ráčte ho osvítit! Já sama jsem nikdy nebyla tak. Úplná apatie. Skoro nic nejím; blednu.

Je suis dans un épais nuage, je ne prends part à rien, rien ne m'intéresse, je suis si triste. Paul me cause un grand chagrin aussi, il est toujours au théâtre, va tous les jours chez Marie Petit et... un garçon perdu. Il est comme un fou, il ne comprend rien. Grand Dieu daignez l'éclairer ! Moi-même je n'ai jamais été ainsi. Apathie complète. Je ne mange presque rien; je deviens pâle.

Dříve bylo vycházení zábavou, jít na promenádu, vidět svět, teď vycházím málo, zřídka, paní Vigier může klidně dát si dům na hlavu a mně by to bylo jedno. Není žádný bataclan, žádný svět, žádná sezóna. Ó! můj Bože, kdy mi uděláš tu milost, abychom změnili město a především život. Každou chvíli jsem připravena plakat, když se směji, je to nervózní nebo zlé, nebo hloupé. Já nervózní!! To je hloupost! Náš příbytek je hrozný, žijeme v obchodě, všichni vepři přicházejí kupovat květiny. Mluvila jsem se Sacco a ona říká, že se to nedá dělat jinak, je to jejich obchod.

Avant, sortir était une distraction, aller à la promenade, voir le monde, maintenant je sors peu, rarement, Mme Vigier peut bien mettre une maison sur la tête que ça ne me ferait rien. Il n'y a pas un bataclan, pas de monde, pas de saison. Oh ! mon Dieu quand me feras-tu la grâce de nous faire changer de ville et de vie surtout. A chaque instant je suis prête à pleurer, si je ris c'est nerveux ou méchant, ou bête. Moi des nerfs !! En voilà une bêtise ! Notre demeure est affreuse, nous vivons dans un magasin, tous les cochons viennent acheter des fleurs. J'ai parlé à Sacco et elle dit qu'on ne peut faire autrement, c'est leur boutique.

Zuřím z toho! Je to opravdové neštěstí! Tento rok je zkouška, prosím Boha, aby byl ke mně milosrdný, aby ne... ne, jestliže chce, aby Jeho vůle byla... Nemohu se zdržet Ho prosit.

J'en rage ! C'est un vrai malheur ! Cette année est une épreuve, je supplie Dieu d'être miséricordieux pour moi, de ne pas... non, s'il veut que Sa volonté soit... Je ne puis m'empêcher de Le supplier.

Od té doby, co jsme opustili mou drahou Acqua Vivu, všechno jde špatně. Spím příliš málo a ani nemám čas vyjádřit svou bídu!

Depuis que nous avons quitté ma chère Acqua Viva tout va mal. Je dors trop peu et je n'ai pas même le temps d'exprimer ma misère !

Pověsila jsem láhev vína na lampu v jídelně se stejným štítem (psaným mnou), který byl naproti Acqua Vivě v rue de France. Bude to krčma pro kočí těch, kdo přicházejí kupovat květiny. Bída bíd!

J'ai pendu une bouteille de vin à la lampe de la salle à manger avec la même *enseigne* (écrite par moi) qui était vis-à-vis Acqua Viva dans la rue de France. Ce sera un cabaret pour les cochers de ceux qui viennent acheter des fleurs. Misère des misères !

Můj Bože, netrestej mě za mé reptání! Učiň, prosím Tě, abychom žili, jak toužím!

Mon Dieu ne me punissez pas pour mes murmures ! Faites je vous en supplie que nous vivions comme je désire !

Přicházejí mi chvíle absolutního a hrozného, hrozného zoufalství! Všemohoucí Bože, uklidni mě trochu. Ó! učiň, abychom žili dobře, jak bych chtěla.

Il me vient des moments de désespoir absolu et affreux, affreux ! Dieu tout-puissant tranquillisez-moi un peu. Oh ! faites que nous vivions bien, comme je voudrais.