❦
Sobota 29. listopadu 1873
Samedi 29 novembre 1873
Dosud jsem se nevzpamatovala. To je opravdu ubohý stav — jak mě to zvíře zabíjí. Ani chvíli nejsem klidná. Do 10. prosince není daleko — ale na tom nesejde! Jedu na koni, dnes to bude lekce. Vyjíždím rovnou ven bez promenády — cestou kolem nádraží a za město, pak na Varskou cestu — na promenádu jen dvakrát: jednou cestou na Varskou cestu, podruhé zpátky. Ten kůň Rob Roy neklusá dobře — je to lehký cval1. Byla to opravdu pořádná lekce a namlouvám si, že už jezdím lépe.
Je n’ai pas repris mes esprits jusqu’ici. Voilà vraiment un misérable état; comme il m’assassine cet animal. Je ne suis pas un moment tranquille. Ce n’est pas long jusqu’au 10 décembre; mais qu’importe ! Je monte à cheval, c’est pour une leçon aujourd’hui. Je vais en sortant tout droit sans aller à la promenade par l’avenue de la Gare et au-delà hors de la ville, puis à la route du Var, deux fois seulement à la promenade, une fois pour aller à la route du Var et une autre fois pour en retourner. Ce cheval Rob Roy ne trotte pas bien, c’est un canter. Vraiment j’eus une véritable leçon et je m’imagine que je monte déjà mieux.
Strejda k nám chodí každý den, je to rozkošný muž, Séraphine přijde zítra; máma u ní onehdy nebyla.
Diadia vient tous les jours chez nous, c’est un charmant homme, Séraphine vient demain; maman n’a pas été chez elle l’autre jour.
Strejda včera přivedl svou vnučku Mitsiu, desetiletou holčičku, milou, dokonce hezkou, ale ne příliš podle mého vkusu — hlavně to, jak ji oblékají. Včera jsem byla ve strašném stavu, je to vidět na tom škrabopisu a na tom, jak prostý je včerejší zápis. Nemohla jsem myslet, nemohla jsem psát. Ani dnes nejsem spokojená — cítím a trpím tolik, že nedokážu nic vyjádřit. Kdybych mohla popsat, co se děje v mé duši — ale nevím, co se v ní děje; vím jen, že se hrozně trápím, že mě něco hlodá a někdy pálí, a že vše, co říkám, není to, co chci, a neříkám setinu toho, co cítím.
Diadia a amené hier sa petite-fille Mitsia, une petite de dix ans gentille, même jolie, pas trop de mon goût, le genre de toilette surtout. Hier j’étais dans un état affreux, on voit cela par les pattes de mouche et par la simplicité du journal d’hier. Je ne pouvais pas penser, je ne pouvais pas écrire. Aujourd’hui je ne suis pas non plus contente et je sens et souffre tant que je puis rien exprimer. Si je pouvais décrire ce qui se fait dans mon âme; mais je ne sais pas ce qui s’y passe, je sais seulement que je suis très tourmentée, que quelque chose me ronge et chauffe parfois et que tout ce que je dis n’est pas ce que je veux et ne dis pas la centième partie de ce que je sens.
Kdyby někdo mohl vidět, kolikrát odhodím pero, opřu se v křesle, oči upřené ke stropu, nebo si zakryji tvář jednou rukou, zatímco druhou držím plášť, který mě celou zahaluje, dokonce i hlavu, aby se mě vzduch nedotýkal, abych byla ve tmě, abych posbírala myšlenky, které se rozlétají na všechny strany a nechávají mi v ubohé hlavě jen protivný zmatek.
Si on pouvait voir combien de fois je jette la plume, m’appuie sur le fauteuil, les yeux au plafond, ou la figure couverte d’une main tandis qu’avec l’autre je tiens le manteau qui m’enveloppe toute entière même la tête pour que l’air ne vienne pas me toucher, pour être dans l’obscurité, pour rassembler mes pensées qui s’envolent de tous les côtés et ne laissent qu’une confusion agaçante dans ma pauvre tête.
Jedna věc mě trýzní: zdá se mi, že až to za několik let budu znovu číst, budu se smát. Protože zapomenu — bohužel! — a všechna ta trápení se mi budou zdát dětinská, afektovaná. Ale ne — prosím tě, nezapomeň! Až budeš číst tyto řádky, přenes se zpátky, představ si, že je ti čtrnáct, že jsi v Nice — mysli, že se to děje právě teď, živoucí přítomnost — teprve pak pochopíš a nebudeš se smát... budeš šťastná.
Une chose me tourmente, c’est qu’il me semble lorsque dans quelques années je relirai cela je me moquerai. Car j’aurai oublié hélas ! toutes ces peines me sembleront enfantillage, affectation. Mais non, je t’en conjure, n’oublie pas ! Lorsque tu liras ces lignes transporte-toi en arrière, pense que tu as quatorze ans, que tu es à Nice, pense enfin que cela se passe en ce moment, un état vivant, alors seulement tu comprendras et tu ne te moqueras pas... tu seras heureuse.
Vložený list · annotation de Marie, 1875
[Poznámka: 1875. Jsou to dva roky a nesměji se. A nezapomněla jsem.]
[Annotation: 1875. Il y a deux ans de cela et je ne me moque pas. Et je n’ai pas oublié.]
Božská lásko! Všude mě to pronásleduje! Všude! Vracím se ze čítárny — ve starém Echo de Nice mě tyto řádky zasáhnou jako blesk, projede mnou mráz celým tělem a přetne mi dech: Vévoda z Hamiltonu, jeden z našich obvyklých hostů, se má příští měsíc oženit — bere si lady Mary Montagu, dceru vévody z Manchesteru. – Celý svět o tom mluví! A to mě ještě více rozčiluje! Ještě to přiživuje mou nenávist, závist, zuřivost. Jen si pomyslet — já bych to mohla být, jeho žena! Že on, vévoda z Hamiltonu po všech svých dobrodružstvích, by přišel složit k mým nohám své srdce, svou ruku, své jméno. Jaký triumf! Ví, koho miluje a co miluje. A když se žení, žena, kterou si vybere, musí být bohyně! A je to ona! ona! ona!
Charité divine ! Partout ça me poursuit ! Partout ! Je reviens de mon cabinet de lecture, dans un vieil Echos de Nice ces lignes me foudroient, font courir un frisson par tout mon corps et me coupent la respiration: Le duc de Hamilton, un de nos hôtes habituels, doit se marier le mois prochain, il épouse lady Mary Montagu, fille du duc de Manchester. - Tout l’univers en parle ! C’est ce qui m’enrage encore alors ! Ajoute à ma haine, à l’envie, à la fureur. Dire que je pourrais être moi, sa femme ! Que lui, le duc de Hamilton après toutes ses aventures viendrait déposer à mes pieds son cœur, sa main, son nom. Quel triomphe ! Il sait qui il aime et ce qu’il aime. Et s’il se marie la femme qu’il choisit doit être une déesse ! Et c’est elle ! elle ! elle !
A velmi často se také stává, že muži jako on si nakonec vezmou buď krávy, nebo kozy, nebo panenky — nevím. Zuřím! Můj Bože, chraň a zachovej můj hlas!
Et très souvent il arrive aussi que les hommes comme lui finissent par épouser ou des vaches ou des chèvres ou des poupées; je n’en sais rien. Je rage ! Mon Dieu protège et conserve ma voix !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „canter“. ↩