Pátek 28. listopadu 1873

Jeho sňatek je definitivně stanoven na 10. prosince, za dvanáct dní. Četla jsem to u čaje a vytrhla jsem tu stránku, abych si ji uchovala. Sňatek vévody z Hamiltonu, největšího lotra na světě, je velká věc — všichni se jím zabývají. Chtěla bych umět říct, co cítím, ale jediné, co mohu udělat, je zahodit pero a zakrýt si tvář rukama... jako jsem právě udělala.
Tvář se mi pokryla skvrnami, oči se mi zmenšily a nos protáhl. Jsem ubohá.
Stydím se za sebe, jsem ubohá. Jsem opět v mlze; a k mému neštěstí je dnes slunce žhavé, trápí mě, drtí mě, pálí mě. Od těch novin jsem sklopila zrak a celý den až do procházky jsem vypadala uspěchaně — pak jsem zmalátněla. Téměř jsem nemohla hrát, prsty mám ochablé a ztuhlé. Každou chvíli polykám slzy. Ona má všechno, já nic. Má bohatství, společnost, slavnosti, plesy, jistě i krásu a nakonec jeho. Já jsem zavřená v Nice v té Buffě, v té ubohé Nice, obklopená, a to ani ne prašáky, společnost o mně nic neví (nesmějte se mi — neříkám, že já musím být známá, ale moje rodina, moje matka, abych mohla, až ze mě bude slečna, zaujmout ve společnosti místo, které by mi připravila matka), neumírám hlady, mám šaty a vozím se v landaueru, to je pravda! ale...
Ach! jak jí závidím; zdá se mi, že kdybych ji uviděla, oči by mi vylezly z důlků, jak bych na ni hleděla s nenávistí a zuřivostí (trochu pláču), od té doby, co vím, že srdce je nakloněno svým hrotem doleva a že tento malý hrot se pohybuje jako úhoří ocas, už o tom nemluvím, ale přesto trpím. Ve své pracovně jsem si stokrát znovu přečetla tyhle řádky – Vévoda z Hamiltonu – Sňatek vévody z Hamiltonu s lady Mary Louise Elisabeth Montagu, nejstarší dcerou vévody a vévodkyně z Manchesteru, je definitivně stanoven a bude slavnostně uzavřen v... dne 10. prosince. Pokaždé se mi trochu třásly ruce a oči se mi upíraly kamsi do neznáma.
Snažila jsem se číst, ale ničemu nerozumím! Jak ji musí milovat! Jak je šťastná! Jak jsem nešťastná! Jak trpím, můj Bože!
Ve dvě hodiny jdu do zahrady, kde je Bête, všichni odešli navštívit Séraphine. Proklínám Nice, slunce a celý svět, Baquis, Buffu a všechno, všechno.
Četli mi z ruských novin, že v Moskvě dostala Pattiová třicet ohromných kytic, dalších pět set jí naházeli, celé jeviště jich bylo plné. Byla skvělá v roli, která pro ni není obvyklá, v roli Markéty z Fausta. Dali jí nádhernou brož, stokrát ji vyvolávali a ona se rozplakala. Ta zpráva mě ještě více rozrušila.
Vycházíme (modré šaty a klobouk, ujde to). Nenávidím Nice, moře, slunce, mouchy z průlivu, kočáry, dokonce vzduch. Chtěla bych se schovat daleko, daleko, kde by nikdo nebyl — pak bych přišla k sobě. Co cítím? Cítím žárlivost, lásku, vztek, závist, zuřivost, zklamání, zraněnou hrdost — všechno, co je na tomto světě odporné. Především cítím, že ho ztrácím — miluji ho! Kéž bych mohla vložit do těch slov „že ho miluji“ vše, co mám v srdci, vložit do toho celou svou duši a zůstat prázdná.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „The duke of Hamilton - The marriage of the duke of Hamilton to lady Mary Louise Elisabeth Montagu eldest daughter of the duke and duchess of Manchester is definitively fixed and will be solemnised at... on the 10th Dec.“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „bestemmia“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩