Deník Marie Bashkirtseff

# Dimanche 23 novembre 1873

– Ano, ale podle mého názoru, jak byla št'astná, když viděla příbuzného Hamiltonova.

- Oui, mais à mon avis comme elle a été heureuse quand elle a vu le parent d'Hamilton.

– To je absurdní, jsem stejně spokojená ze všeho, zdá se mi, že se člověk může radovat, když přijde někdo slušný.

- C'est absurde, je suis également contente de tout, il me semble que l'on peut se réjouir si quelqu'un de convenable arrive.

Mé nudné lekce, nemám ani čas říct, že ho miluji, mluvit o něm. V této chvíli jsem ho viděla jako jednoho dne, když nás míjel a my jsme se vracely s Collignon do Acqua Viva. Bylo to poprvé, co jsem ho viděla v Nice po Badenu.

Mes ennuyeuses leçons, je n'ai même pas le temps de dire que je l'aime, de parler de lui. En ce moment je l'ai vu comme un jour lorsqu'il nous passait et nous rentrions avec Collignon dans Acqua Viva. C'était la première fois que je le voyais à Nice après Bade.

– Slečno Collignon, podívejte se, vévoda z Hamiltonu! Vévoda z Hamiltonu!

- Mademoiselle Collignon voyez le duc de Hamilton ! le duc de Hamilton !

Otočil se, protože jsem vykřikla překvapením.

Il s'est tourné, car j'ai poussé une exclamation de surprise.

Blažené časy! Proč se nevracíte? Tak ho miluji! Můj Bože! žádný muž se mi nebude líbit tak, jako se mi líbí vévoda z Hamiltonu. Šťastná bude jeho žena.

Bienheureux temps ! Que ne retournez-vous pas ? Je l'aime tant ! Mon Dieu ! aucun homme ne me plaira comme me plaît le duc de Hamilton. Heureuse sera sa femme.

Odporné místo! Strašné město! Nudní obyvatelé! Jak tě nenávidím! Nice! Nice, jak tě nenávidím!1

Disgusting place ! Dreadful town ! Dull inhabitants ! How I hate you ! Nice ! Nice, how I hate you !

V kostele (hnědé šaty, černý klobouk, dobře). Spousta psů, ale jakých psů. Nechci jít první k Howardovým. Lise mě přichází hledat. Hélène je se svým otcem v anglikánském kostele. Máma koupila klobouk, který ji dělá rozkošnou. Teprve teď, když se na mámu dívám jako na cizinku, zjišťuji, že je nádherná. Krásná jako den, ačkoli unavená všelijakými starostmi a žaly a těžkými nemocemi; když mluví, má hlas tak jemný, tak ženský, aniž by byl tenký, ale matný a jemný, roztomilé způsoby také, ačkoli přirozené a jednoduché.

A l'église (robe brune, chapeau noir, bien). Beaucoup de chiens, mais quels chiens. Je ne veux pas aller la première vers les Howard. Lise vient me trouver. Hélène est avec son père à l'église anglaise. Maman a acheté un chapeau qui la rend adorable. Ce n'est que maintenant que, regardant maman comme une étrangère, je découvre qu'elle est ravissante. Belle comme le jour, bien que fatiguée par toutes sortes d'ennuis et de chagrins, et de graves maladies; lorsqu'elle parle, elle a la voix si douce, si femme sans être grêle mais mate et douce, des manières jolies aussi, bien que naturelles et simples.

Neviděla jsem ve svém životě osobu, která myslí na sebe méně než moje matka, ona je příroda zcela přirozená, a kdyby trochu myslela na svou toaletu, všichni by ji obdivovali. Říkej si co chceš, ale toaleta dělá hodně. Žena musí být buď dobře svlečená, nebo velmi dobře oblečená, ale máma nosí trosky nevím čeho. Dnes má hnědé šaty, ty z Vídně, Spitzer, nový modrý klobouk, který připomíná můj, a modrý plášť s pery, čestné slovo, je rozkošná a pro dnešek má vášeň.

Je n'ai pas vu dans ma vie une personne moins pensant à elle que ma mère, elle est la nature toute naturelle, et si elle pensait un peu à sa toilette tout le monde l'admirerait. On a beau dire, mais la toilette fait beaucoup. Une femme doit être ou bien déshabillée ou très bien habillée, mais maman met des débris de je ne sais pas quoi. Aujourd'hui elle a une robe marron, celle de Vienne, Spitzer, le chapeau bleu nouveau qui ressemble au mien et le manteau bleu, avec les plumes, parole d'honneur elle est adorable et pour aujourd'hui ma passion.

Jedeme k Howardovým s mámou a tetou. Boutowští k nim mají přijít a Pattonovi také. Nevím, proč nejsme pozváni. Je velmi zvláštní, že když zvou ostatní, nejsme pozváni. Byla jsem kvůli tomu špatné nálady, musím najít způsob, jak jim jemně říct, co mě zlobí. Při návratu v kočáře začínám, jako vždycky, říkat, jak je strašné, že v Nice nikoho neznáme, že nás nechtějí znát atd. atd., že nás Howardovi zvou jen stranou, když tam nikdo není. Pak mi máma vypráví, že jí paní Howardová řekla, že dnes nepozváa děti, protože přicházejí jejich ★nepřátelé★. Máma velmi udivená se ptá, jaké nepřátele mohou mít děti, nepřátele její děti?! To jsou Boutowští, jsou na nás žárlivé a dívají se šikmo na vaše děti, protože Howardovi šli především nás navštívit, když přijeli do Nice.

Nous allons chez les Howard avec maman et ma tante. Les Boutowsky doivent venir chez eux et les Patton aussi. Je ne sais pas pourquoi nous ne sommes pas invités. C'est bien étrange que lorsqu'ils invitent les autres nous ne sommes pas invités. J'étais à cause de cela de mauvaise humeur, il faut que je trouve moyen de leur dire finement ce qui me fâche. En retournant en voiture je commence, comme toujours, à dire que comme c'est affreux qu'à Nice nous ne connaissons personne, qu'on ne veut pas nous connaître, etc. etc. que les Howard ne nous invitent qu'à part, quand il n'y a personne. Alors maman me raconte que Mme Howard lui a dit qu'elle n'a pas invité les enfants aujourd'hui parce que leurs *★ennemis ★* viennent. Maman fort étonnée demande quels ennemis des enfants peuvent avoir, des ennemis ses enfants ?! Ce sont les Boutowsky, elles sont jalouses de nous et regardent de travers vos enfants parce que les Howard allèrent avant tout nous voir en arrivant à Nice.

Kdybychom věděli, jak mě všechny ty nicejské špinavosti nudí! Mám až po krk těch pomluv, všelijakých historek, prasáren! Nikdy jsem nechtěla znát Boutowské, považuji za zvláštní, že nás zvou vždy stranou, jako bychom nebyli hodni být s ostatními. Musím jim to dát pochopit. Paní Howardová vyplísnila Hélène, protože ta řekla před všemi, že Marie miluje víc než všechny ostatní a že zbytek jí je lhostejný. Ale nepotřebuji tyto lásky, žádám především vnější úctu, jako k prostým známým, aby mi dávali přednost před všemi, a ne potají. Faktem je, že budu velmi šťastná, až budu z Nice pryč.

Si on pouvait savoir comme toutes ces saletés de Nice m'ennuient ! J'en ai jusqu'à la gorge de ces calomnies, de toutes sortes d'histoires, de cochonneries ! Je n'ai jamais voulu connaître les Boutowsky, je trouve étrange qu'on nous invite à part toujours, comme si nous n'étions pas digne d'être avec les autres. Il faut que je leur fasse comprendre cela. Mme Howard a grondé Hélène parce que celle-là a dit devant tout le monde qu'elle aime Marie plus que tous les autres et que le reste lui est indifférent. Mais je n'ai pas besoin de ces amours, je demande avant tout le respect extérieur, comme à de simples connaissances, qu'on me donne la préférence devant tous, et non en cachette. Le fait est, que je serai bien heureuse une fois hors de Nice.

Odtud jedeme na promenádu (hnědý klobouk, nijak špatný), je tam spousta prasat. Sedím špatně, malý markýz je mezi mnou a Dinou. Ale pokaždé, když jdu tam, kde jsou psi, jsem docela ubohá2.

Nous allons de là à la promenade (chapeau marron, pas mal) il y a beaucoup de cochons. Je suis mal assise, le petit marquis est entre moi et Dina. Mais toutes les fois que je vais où il y a des chiens je suis quite miserable.

(Než jsme vyšli asi v půl druhé, byli všichni v jídelně a máma říká, že Wittgenstein je ženatý s tou kokotou, strejda zná Wittgensteina a všechny jeho historky, zná všechny, jak mu závidím.

(Avant de sortir à une heure et demie à peu près tous étaient dans la salle à manger et maman dit que Wittgenstein est marié à cette cocotte, diadia connaît Wittgenstein et toutes ses histoires, il connaît tout le monde, comme je l'envie.

Máma: – Víš, že dokonce Wittgenstein tolik respektoval slušnost, že když šel do divadla se svou ženou, nenabídl by jí rámě.

Maman: - Sais-tu que même Wittgenstein respectait tellement les convenances qu'allant au théâtre avec sa femme, il ne lui donnerait pas le bras.

Já: – Jaká hanba! Jistě, jinak by spolu nepustoval pořád.

Moi: - Quelle honte ! Bien sûr autrement ils ne voyageraient pas tout le temps ensemble.

Moje teta: – Přesně, nikdo nedává paži svým [...], podívejte se na Hamiltona, přesto nikdy ji nebere pod paží.

Ma tante : - Exactement, personne ne donne le bras à ses [...], voyez Hamilton, malgré tout, il ne donne jamais le bras.

Já: – Ne, nikdy. Ale jaká hanba!

Moi: -Non, jamais. Mais quelle honte !

Solominka trochu lstivým tónem:

Solominka d'un air un peu malin:

– Moussio, ale Hamilton se žení.

- Moussia, mais Hamilton se marie.

– Ano, žení se, odpověděla jsem klidně, bez zarůznění ani pohnutí; ale protože se na mě stále dívala, zvedla jsem také oči jednou nebo dvakrát k ní, lhostejným a tak přirozeným způsobem, že jsem okouzlena. (Ta ničemnice se také opovažuje!)

- Oui il se marie, répondis-je calmement, sans rougir, ni bouger; mais comme elle me regardait toujours je levais aussi les yeux une ou deux fois vers elle, d'un air indifférent et si naturel que je suis charmée. (Cette canaille elle aussi ose !)

Vidím celou tu špinavou společnost a vidím, že jsme stranou, jako prach! To mě hlodá. Ale můj Bože, doufám, že s Tvou pomocí pojedeme do Ruska, zvítězíme nad našimi nepřáteli a možná se dokonce vrátíme do Nice, abychom je zase my nechtěli znát, když přijdou v davu jako ubozí psi! Ó! můj Bože, způsob, aby ten čas přišel rychleji. Jsem tak ponížená, tak nešťastná! Být takto opovrhována ničemnými psíky, psy!!

Je vois toute cette sale société, et je vois que nous sommes à part, comme des poussières ! Cela me ronge. Mais mon Dieu j'espère qu'avec Ton aide nous irons en Russie, triompherons de nos ennemis et reviendrons peut-être même à Nice pour à notre tour ne pas vouloir *les* connaître lorsqu'ils viendront en foule comme des misérables chiens ! Oh ! mon Dieu faites que ce temps arrive plus vite. Je suis si humiliée, si malheureuse ! Etre ainsi méprisée par des canailles, des chiens !!

Je pravda, že, ne, ne, je to strašné, strašné! Pláču nad tím uvnitř každým okamžikem! Můj Bože, smiluj se nad mou bídou, vytáhni nás z této pozice! Dovol, abychom vyhrály naše procesy! Svatá Panno, k Tobě se odvažuji více obracet! Modli se za mě! Dovol, abychom jednoho dne znovu získaly pozici starých časů, protože je to dlouho, když roztomilí bratři mámy ještě nemohli dělat loupež, naše rodina ★měla váhu.

Il est vrai que, non, non, c'est affreux, affreux ! J'en pleure intérieurement tous les instants ! Mon Dieu ayez pitié de ma misère, tirez-nous de cette position ! Permettez que nous gagnions nos procès ! Sainte Vierge à vous j'ose davantage m'adresser ! Priez pour moi ! Permettez qu'un jour nous reprenions la position des anciens temps, car il y a longtemps, lorsque les charmants frères de maman n'ont pas encore pu faire de brigandage, notre famille *★avait du poids.*

Hráli jsme roli! Dovolte, Pane, abychom znovu zaujaly naše místo! Trestáte nás, ale odpusťte nám, zrušte svůj trest, uklidněte svůj hněv. Smiluj se nade mnou.

Nous avons joué un rôle ! Souffrez, Seigneur que nous reprenions notre place ! Vous nous punissez, mais pardonnez-nous, supprimez votre punition, calmez votre courroux. Ayez pitié de moi.

Ten Američan Durel, myslím, ten, který se podobá mému otci, nás u hudby minul aspoň šestkrát. Nevím, co má, to zvíře. Byl klidně u zahrady ve svém kočáře, projíždíme, měl vzhled, že se dívá do našeho kočáru, měly jsme právě čas zastavit, když projíždí, a tak několikrát. Musíme mu vzdát spravedlnost, je slušný, nedívá se bezceremonně jako někteří prasata, ale uctivě. Před večeří ještě jdeme pěšky s Bête vzít si čokoládu u Rumpelmayera.

Cet Américain Durel je crois, celui qui ressemble à mon père, nous passa à la musique au moins six fois. Je ne sais pas ce qu'il a, cet animal. Il était tranquillement près du jardin dans sa voiture, nous passons il eut l'air de regarder dans notre voiture, nous eûmes juste le temps d'arrêter lorsqu'il passe et ainsi de suite plusieurs fois. Il faut lui rendre justice, il est convenable, il ne regarde pas sans cérémonie comme certains cochons, mais respectueusement. Avant dîner encore nous allons à pied avec Bête prendre du chocolat chez Rumpelmayer.

Při návratu byla úplná tma a pro každý případ jsem vytáhla dokonce svou dýku. Kdyby někdo věděl, jak jsem ubohá! Je možné, že nemám vévodu! Od té osudné chvíle jsem ztratila svou veselost, už nejsem jako dříve živá, důvěřivá a čilá, plná naděje a jistoty v budoucnost. Stala jsem se lhostejnou, nic mě nezajímá, netoužím po ničem kromě jet do Ruska se očistit a vrátit se a usadit se dobře v Paříži nebo ve Florencii a cestovat v létě. Už nemám jako tehdy touhu zůstat v Nice, protože tam byl, nebo jet jinam, kam jel. Nemám cíl. A čekám klidně, co přijde, nic netoužím, neběžím vpřed, a tím lépe. Dělala jsem se někdy směšnou, hledala jsem očima, procházela jsem stejným místem, měla jsem natažený a zmatený výraz, když jsem viděla, co jsem hledala. Zatímco když je člověk klidný, nevěnuje žádnou pozornost ostatním, je vždy vyrovnaný3, zajímá někdy. Soudím podle sebe, osoba, která mě chce vidět, která ukazuje jakousi pretenci vidět mě4, nebo se nechat vidět, mi vnáší odpor. Vzpomínám si, když projížděl v kočáře a já jsem byla pěšky s mademoiselle Collignon, díval se na mě zvědavým způsobem a já jsem nevěděla, kam se podít, byla jsem směšná. Dívala jsem se na něj také rovnou do tváře často. Byla jsem uchvácena úctou5, byla jsem jako inspirovaná, všechno kolem mě zmizelo, viděla jsem jen jeho.

Au retour il faisait tout à fait sombre et je tirai même mon poignard en tous cas. Si on savait comme je suis miserable ! Est-il possible que je n'ai pas le duc ! Depuis ce moment funeste j'ai perdu ma gaieté, je ne suis plus comme autrefois vive, confiante et animée, pleine d'espoir et d'assurance dans l'avenir. Je suis devenue indifférente, rien ne m'intéresse, je ne désire rien excepté aller en Russie nous purifier et revenir nous installer bien à Paris ou à Florence pour voyager l'été. Je n'ai plus comme alors le désir de rester à Nice parce qu'il y était, ou d'aller ailleurs où il allait. Je n'ai pas de but. Et j'attends tranquillement ce qui viendra, sans rien désirer, ne courant pas en avant, et tant mieux. Je me rendais ridicule quelquefois, je cherchais des yeux, je repassais dans le même endroit, j'avais l'air tiré et confus en voyant ce que je cherchais. Tandis que lorsqu'on est tranquille, on ne fait aucune attention aux autres, on est toujours even, on intéresse quelquefois. Je juge d'après moi, une personne qui veut me voir, qui montre una pretesa di vedermi, ou de se faire voir me dégoûte. Je me souviens lorsqu'il passait en voiture et j'étais à pied avec Mlle Collignon, il me regardait d'un air curieux, et je ne savais pas où me mettre, j'étais ridicule. Je le regardais aussi droit dans la figure souvent. J'étais saisie d'awe, j'étais comme inspirée, tout autour de moi disparaissait, je ne voyais que lui.

Od toho dne jsem dospěla, jsem vážnější a klidnější.

Je suis devenue plus femme depuis ce jour, plus sérieuse, plus posée. Il m'arrivait souvent de sauter sur un pied, ou de courir, ce qui ne m'arrive plus, je me conduis comme une grande, bête, et j'en suis très fâchée. Je ne suis ni enfant, ni femme, je suis une bête qui se rend malheureuse.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „Disgusting place ! Dreadful town ! Dull inhabitants ! How I hate you ! Nice ! Nice, how I hate you !"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „quite miserable"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „even" (vyrovnaný, klidný)
V originále italsky: "una pretesa di vedermi" (jakousi pretenci vidět mě)
Pozn. překl.: V originále anglicky: „awe" (bázeň, úcta, úžas)