❦
Pondělí 17. listopadu 1873
Lundi 17 novembre 1873
V „Galignani“ zase hrůzy. Vévoda z Hamiltonu se žení 10. nebo 11. příštího měsíce, vévodkyně a princezna z Monaka odjíždějí na svatbu do Londýna. Pořád jsem celá zdrcená, nemohu si na tu myšlenku zvyknout.
Dans le « Galignani » encore des horreurs. Le duc de Hamilton se marie le 10 ou 11 du mois prochain, la duchesse et la princesse de Monaco se rendent à Londres pour assister au mariage. Je suis encore toute meurtrie, je ne puis pas m’habituer à cette idée.
Ještě jsem si uvědomila, že co do jména a postavení je vévoda z Hamiltonu nenahraditelná ztráta. A nevěřím, že potkám jiného, který by byl tak dokonalý a zároveň se mi líbil. Protože bolest nad ztrátou Hamiltona je obrovská, ale vévoda z... také znamená mnoho. Měl všechny přednosti a navíc jsem ho milovala. Na tomhle světě člověk nemá, co chce. Přesto jsem velmi, velmi nešťastná, nesmírně; tak jsem ho chtěla, tak chtěla, a teď se mi všechny vzdušné zámky hroutí. Píšu chladně, protože jsem zaujatá svým pádem z koně, ale když jsem četla noviny, třásla jsem se, otupěla jsem, obličej ostýchavý a hlas tichý. Od prvního dne mého neštěstí je dnešek nejstrašnější. Nikdy jsem jeho ztrátu necítila víc.
J’ai considéré encore que comme nom et position le duc de Hamilton est une perte irréparable. Et je crois pas que je rencontrerai un autre aussi complet et qui me plaise. Car la douleur de perdre Hamilton est énorme, mais le duc de... est aussi beaucoup. Il réunissait toutes les qualités et en surplus je l’aimais. On n’a pas ce qu’on veut dans ce monde. Tout de même je suis très très malheureuse, extrêmement; je le voulais tant, tant et voilà tous mes châteaux en Espagne qui s’écroulent. J’écris froidement car je suis occupée de ma chute de cheval, mais en lisant le journal je tremblais, je devins hébétée, la face timide et la voix basse. Depuis le premier jour de mon malheur, aujourd’hui est le plus affreux. Jamais je n’ai senti davantage sa perte.
Ať si nikdo nemyslí, že myslím jen na lásku, vůbec ne. Myslím ještě víc na jméno, na peníze a na přepych. Chudá láska netrvá dlouho, až do... (ne, jsem příliš mladá na to, abych říkala takové věci), ale bohatá láska je někdy trvalá, a když ne, ochlazení je teplejší, ne, ušlechtilejší, jemnější, slušnější. Už jsem vysvětlovala, co by se stalo, kdybych si troufla milovat chudého muže s obyčejným jménem. Protože ztrácím vzácnou dokonalost, stvořenou pro mě, to znamená, že kdybych si mohla objednat manžela podle své libosti, nemohla bych objednat nic jiného, zchladla bych a vdala bych se za prvního bohatého muže z dobré rodiny. Dlouho se mi nikdo líbit nebude, to znamená, že Hamilton bude navždy mou modlou, ale potají, i sama před sebou. Manžela budu jistě milovat, ale jestli vévodu ještě uvidím, budu si muset zazpívat Miserere s variacemi. Když už nikdo nechce, abych byla úplně šťastná, nebudu mít žádné skrupule, vezmu si toho, kdo mi bude nejvíc vyhovovat, a pak... a pak „neodvažuji se“. Ne! Hrůza. Bože, netrestej mě za tyto příšerné myšlenky! A odpusť mi mé lsti! Budu se bavit, ale budu celý život poctivá. Přes všechno své bláznovství jsem dobrá a poctivá bytost a zemřela bych, kdybych na sobě měla jedinou skvrnu, jako hranostaj. Všechno, co napíšu, nikdy neřekne to, co cítím. Jsem hloupá, bláznivá, velkolepě uražená, zdá se mi, že mě okrádají tím, že mi berou vévodu z Hamiltonu; byla jsem si tak jistá, bohužel příliš jistá! A teď jsem za to potrestaná. Ale opravdu je to, jako by mi brali něco, co mi patří, co je moje, co mi vyrvávají, co mi kradou.
Il ne faut pas croire que je ne pense qu’à aimer, pas du tout. Je pense encore plus au nom, à l’argent et au luxe. L’amour pauvre ne dure pas longtemps, jusqu’au... (non, je suis trop jeune pour dire de pareilles choses) mais l’amour riche est quelquefois durable et sinon, le refroidissement est plus chaud, non, plus noble, plus délicat, plus comme il faut. J’ai expliqué déjà ce qui arriverait si j’osais aimer un homme pauvre et d’un nom ordinaire. Comme je perds une perfection rare, faite pour moi, c’est-à-dire que si on pouvait commander un mari à sa guise je n’aurais pu commander rien d’autre, je deviendrais froide et j’épouserais le premier homme riche et d’une bonne famille. Pour longtemps personne ne me plaira, c’est-à-dire que Hamilton sera toujours mon idole, mais en cachette même devant moi. J’aimerai sans doute mon mari, mais si je revois encore le duc j’aurai à chanter un Miserere avec variations. Puisqu’on ne veut pas que je sois heureuse tout à fait je ne me ferai plus scrupule, je prendrai celui qui me conviendra le mieux, et puis... et puis « je n’ose pas ». Non ! l’horreur. Dieu ne me punis pas pour ces atroces pensées ! Et pardonnez mes fourberies ! Je m’amuserai, mais je serai honnête toute ma vie. Malgré ma folie je suis une créature bonne et honnête et je mourrais si j’avais une seule tache sur moi, comme l’hermine. Tout ce que j’écrirai ne dira jamais ce que je sens. Je suis bête, folle, offensée superbement, il me semble qu’on me vole en me prenant le duc de Hamilton; j’étais si sûre, trop sûre hélas ! Et j’en suis punie. Mais vraiment c’est comme si on me prenait mon bien, qui est à moi, qu’on m’arrache, qu’on me vole.
Hned jak přijdu, odcházím z jídelny pod záminkou nevím jakého jídla. Skoro jsem plakala, jdu k sobě do pokoje; tam o samotě je mi lépe; zuřím na všechny, chce se mi křičet při sebemenším hluku, na každé slovo, které mi řeknou, bych chtěla odpovídat drze. Jaký žalostný stav! Nevím, jak se vyjádřit, všechno mi připadá příliš slabé, protože pro sebemenší věci používám nejsilnějších výrazů, a když chci mluvit vážně, dojdou mi slova. Je to jako... ne, dost, kdybych začala vyvozovat závěry, hledat příklady a podobnosti, neskončila bych. Myšlenky se navzájem strkají, pletou se a nakonec se vypaří. Ale zvláštní je, že jsem spadla z koně. Objednala jsem si šedého koně Kitty, ale nevím, jakou náhodou ho dali Hélène a já dostala Paulova koně, tanečníka, ale vzala jsem si profesorova, který šel docela dobře, jen neuměl klusat, Dina jede také, muž ji drží na vodítku, to je hanebné, ona je na koni tak ubohá, bojí se, uf!
Je m’en vais de la salle à manger aussitôt arrivée sous prétexte de je ne sais quel plat. J’ai presque pleuré, je vais dans ma chambre; là seule je suis mieux; j’enrage contre tous, je veux crier au moindre bruit, à chaque mot qu’on m’adresse je voudrais répondre par des impertinences. Quel état déplorable ! Je ne sais pas comment m’exprimer, tout me semble trop faible, car pour les moindres choses j’emploie les expressions les plus fortes et lorsque je voudrais parler sérieusement je me trouve à sec. C’est comme... non, assez, si je commence à tirer des conclusions, des exemples et des ressemblances je n’en finirai pas. Les idées se poussent les unes les autres, se confondent et finissent par s’évaporer. Mais ce qui est curieux c’est que je suis tombée du cheval. J’avais commandé le cheval gris Kitty mais je ne sais par quel hasard on le donna à Hélène et j’eus celui de Paul un danseur, mais j’ai pris celui du professeur, qui allait pas mal mais pas de trot, Dina vient aussi, l’homme la tient en laisse c’est ignoble, elle si misérable à cheval, elle a peur, ouf !
Naproti číslu 57 můj kůň nevím jak upadne a já se octnu na zemi, v mžiku vyskočím a hle, stojím na chodníku zdravá a bez úhony, mezitím jeden Angličan, otec tří Bémisů, Barter myslím, chytí koně a ptá se mě, jestli jsem si neublížila.
Vis-à-vis le N° 57 je ne sais comment mon cheval tombe et je me vois à terre, en un moment je saute et me voilà sur le trottoir saine et sauve, pendant ce temps un Anglais, le père des trois Bémis, Barter je crois prend le cheval et me demande si je ne me suis pas fait mal.
„Ne, vůbec ne, pane, děkuji,“ odpověděla jsem mu vesele.
- Non, du tout, Monsieur, merci, lui répondis-je gaiement.
Ubohá Dina div neumřela strachy. Já klidně zase nasednu na koně, který krvácí1, a tak dojedeme až k vile Howardových. Žasnu jen nad tím, jak jsem mohla nespadnout s dámským sedlem, amazonkou a všemi těmi obtížemi! Nechápu, jak to, že jsem nezraněná2. Ale ano, chápu, vděčím za to Bohu! To On mě zachránil.
Pauvre Dina est presque morte d’effroi. Quant à moi je remonte tranquillement le cheval qui bleeds et nous allons ainsi jusqu’à la villa Howard. Je m’étonne seulement comment j’ai pu ne pas tomber, avec une selle de dame, l’amazone et tous ces embarras ! Je ne comprends pas comme je suis unhurt. Si, je comprends, je le dois à Dieu ! C’est Lui qui m’a sauvée.
Je velmi příjemné sklesnout k zemi i s koněm, protože padl na kolena všemi čtyřmi a já jsem hned sesedla.
C’est très agréable de s’abaisser avec le cheval car il s’est mis à genoux des quatre pieds, et j’ai immédiatement descendu de cheval.
Teď vím, co to je spadnout z koně, ale tak hezky, že jsem se ani neušpinila. Ostatně jsem nespadla. Všechno to mámě povím až u vily Howardových, protože naštěstí nic neviděla.
Maintenant je sais ce que c’est que de tomber de cheval, mais si joliment, que je ne me suis pas même salie. D’ailleurs je ne suis pas tombée. Je dis le tout à maman près de la villa Howard car heureusement elle n’a pas vu.
Zároveň mě ta nehoda hrozně mrzí kvůli Howardovým. Ne že bych s nimi nějak toužila jezdit, ale stejně je to velmi nepříjemné. Když Hélène skončí projížďku, vezmu si Kitty a pěkným pohodlným klusem se vracím domů. Potom ještě vyjdeme promluvit si se štolmistrem a vyhubovat mu. Hubnu a blednu, něco mě každou chvíli hlodá zevnitř. Nemohu si pomoci. Jsem zlomená.
Je suis en même temps très fâchée de cet accident à cause des Howard. Bien que je ne tienne pas du tout à monter avec elles, mais tout de même c’est très désagréable. Comme Hélène finit sa promenade, je prends Kitty pour retourner et en bon trot commode je rentre. Nous ressortons ensuite parler et gronder le maître d’écurie. Je deviens maigre et pâle, je suis à chaque moment rongée en dedans. Je ne puis pas l’éviter. Je suis brisée.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „bleeds“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „unhurt“. ↩