Pondělí 17. listopadu 1873

V "Galignani" zase hrůzy. Vévoda z Hamiltonu se žení 10. nebo 11. příštího měsíce, vévodkyně a princezna z Monaka se vydávají do Londýna, aby se účastnily svatby. Jsem ještě celá zničená, nemohu si na tu myšlenku zvyknout.
Ještě jsem uvažovala, že jako jméno a postavení je vévoda z Hamiltonu nenahraditelná ztráta. A nevěřím, že potkám jiného tak dokonalého a který by se mi líbil. Neboť bolest ztráty Hamiltona je obrovská, ale vévoda z... také znamená mnoho. Spojoval všechny kvality a navíc jsem ho milovala. Člověk nemá to, co chce, na tomto světě. Přesto jsem velmi velmi nešťastná, krajně; tak jsem ho chtěla, chtěla a hle, všechny mé vzdušné zámky se hroutí. Píšu chladně, protože jsem zaujatá svým pádem z koně, ale když jsem četla noviny, třásla jsem se, otupěla jsem, obličej ostýchavý a hlas tichý. Od prvního dne mého neštěstí je dnešek nejstrašnější. Nikdy jsem nepocítila jeho ztrátu více.
Nesmí se věřit, že myslím jen na milování, vůbec ne. Myslím ještě víc na jméno, na peníze a na luxus. Chudá láska netrvá dlouho, až do... (ne, jsem příliš mladá na to, abych říkala takové věci), ale bohatá láska je někdy trvalá, a když ne, ochlazení je teplejší, ne, ušlechtilejší, jemnější, slušnější. Už jsem vysvětlovala, co by se stalo, kdybych si troufla milovat chudého muže běžného jména. Protože ztrácím vzácnou dokonalost, stvořenou pro mě, to znamená, že kdybych si mohla objednat manžela podle své libosti, nemohla bych objednat nic jiného, stanu se chladnou a vdám se za prvního bohatého muže z dobré rodiny. Dlouho se mi nikdo líbit nebude, to znamená, že Hamilton bude navždy mou modlou, ale potají dokonce přede mnou samou. Bezpochyby budu milovat svého manžela, ale pokud ještě uvidím vévodu, budu si muset zazpívat Miserere s variacemi. Protože se nechce, abych byla úplně šťastná, už si nebudu dělat žádné výčitky, vezmu si toho, kdo mi bude nejvíc vyhovovat, a pak... a pak „neodvažuji se". Ne! Hrůza. Bože, netrestej mě za tyto příšerné myšlenky! A odpusť mi mé podvody! Budu se bavit, ale budu celý život poctivá. Navzdory svému šílenství jsem dobrá a poctivá bytost a zemřela bych, kdybych měla jedinou skvrnu na sobě, jako hranostaj. Všechno, co napíšu, nikdy neřekne to, co cítím. Jsem hloupá, bláznivá, skvěle uražená, zdá se mi, že mě okrádají tím, že mi berou vévodu z Hamiltonu; byla jsem si tak jistá, příliš jistá bohužel! A jsem za to trestána. Ale opravdu je to, jako kdyby mi brali můj majetek, který je můj, který mi trhají, který mi kradou.
Odcházím z jídelny, jakmile přijdu, pod záminkou nevím jakého jídla. Skoro jsem plakala, jdu do svého pokoje; tam sama jsem lépe; zuřím proti všem, chci křičet při sebemenším hluku, na každé slovo, které mi řeknou, bych chtěla odpovídat drze. Jaký politováníhodný stav! Nevím, jak se vyjádřit, všechno mi připadá příliš slabé, protože pro sebemenší věci používám nejsilnějších výrazů, a když bych chtěla mluvit vážně, ocitnu se na suchu. Je to jako... ne, dost, kdybych začala dělat závěry, příklady a podobnosti, neskončila bych. Myšlenky se navzájem postrčují, pletou se a nakonec se vypařují. Ale co je zvláštní, je, že jsem spadla z koně. Objednala jsem si šedého koně Kitty, ale nevím, jakou náhodou ho dali Hélène a já dostala Paulova tanečníka, ale vzala jsem si koně profesorova, který šel docela dobře, ale neuměl klusat, Dina také přijíždí, muž ji drží na vodítku, to je hanebné, ona tak ubohá na koni, bojí se, uf!
Naproti číslu 57 nevím jak můj kůň padá a vidím se na zemi, okamžitě vyskočím a hle, jsem na chodníku zdravá a bez úhony, během té doby jeden Angličan, otec tří Bémisů, Barter myslím, bere koně a ptá se mě, jestli jsem si neublížila.
- Ne, vůbec ne, pane, děkuji, odpověděla jsem mu vesele.
Ubohá Dina je skoro mrtvá strachy. Co se mě týče, klidně nasedám zpět na koně, který krvácí, a jedeme takto až k vile Howard. Žasnu jen nad tím, jak jsem mohla nespadnout s dámským sedlem, amazonkou a všemi těmi obtížemi! Nechápu, jak jsem neporaněná. Ano, chápu, vděčím za to Bohu! On je ten, kdo mě zachránil.
Je velmi příjemné snížit se s koněm, protože se postavil na kolena všemi čtyřmi nohami a já jsem okamžitě sesedla z koně.
Teď vím, co to je spadnout z koně, ale tak hezky, že jsem se ani neušpinila. Ostatně jsem nespadla. Říkám to všechno mámě u vily Howard, protože naštěstí to neviděla.
Současně jsem velmi rozlobená tím úrazem kvůli Howardům. Ačkoliv vůbec netrvám na tom jezdit s nimi, přesto je to velmi nepříjemné. Když Hélène dokončí svou projížďku, beru si Kitty, abych se vrátila, a v dobrém pohodlném klusu se vracím. Potom vyjedeme znovu mluvit a karat správce stáje. Stávám se hubenou a bledou, něco mě každou chvíli hlodá zevnitř. Nemohu se tomu vyhnout. Jsem zlomená.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „bleeds" (krvácí)
Pozn. překl.: V originále anglicky: „unhurt" (neporaněná, bez úhony)