Neděle 16. listopadu 1873

V devět hodin jsem téměř připravená, zbývá mi jen obléci šaty. Máma mě volá:
- Teď novinky, říká. - Především večeře, která byla velmi dobrá, ale to, co je teď dobré. Jedli jsme v salonu, když najednou Sonitchka:
- Dovolte, abych vás poblahopřála. Jak jsem šťastná, jak jsem šťastná! Moussinka se vdává!
- Spravedlivé nebe, Moussinka je dítě, je možné, aby se ve čtrnácti letech děvčátka vdávala!
- Ale co to všichni tajíte, všichni to vědí, není opravdu co tajit. Opravdu vás ujišťuji. Jaká nesmyslnost.
- No, opravdu mi řekli, že se vdává za Hamiltona, lorda Hamiltona. Bylo to v Heidelbergu. Remus mi řekl, že je doktor a přítel všech Hamiltonů. A stará dáma mu řekla:
- Jak jsem šťastná, jak jsem šťastná, moji dva synové se žení, vévoda si bere dceru vévody z Manchesteru a lord ruskou slečnu, slečnu Bashkirtseffovou.
To všechno mi vyprávěla máma, pak řekla, že teta řekla, že by mě nedali mladým mužům jako jsou ti dva Hamiltonové, kvůli jejich špatnému životu, zvláště vévodovi, který, i když se ožení, za dva roky půjde ke své Gioie. A Sonka to říkala zase jinak, že se vdáváš za vévodu, dodala máma. Nemohu vyjádřit svůj úžas — odkud, jak, kdy, kdo!!! Jsou podivné věci, ale nikdy tak zázračné jako tohle! Nemohu se z toho vzpamatovat! Ale opravdu je to pohádkové! Vypravuje všechny ty hlouposti snad Duch Svatý?!!
Teta se probouzí a jdeme k ní, nechávám si vyprávět ten příběh od ní, pak od Diny, od Bête, od Walitskeho, slovem ode všech. Ale ta Kolokolzoffová je bláznice! Řekla to opravdu vážně? ptám se všech. Ale to přece není možné! Nechápe snad, že jsem dítě! Jsem tak ohromena, že hloupnu. Je to silnější než já, nikdy bych na to nepomyslela!
Ale je pozdě a čeká nás kostel (hnědé šaty, černý klobouk, docela dobře), máma jde poprvé od své nemoci, kostel je plný, tolik Rusů! Ale jedna žena mě zasáhla, na chvíli jsem si myslela, že je to Gioia, jaká mimořádná podobnost. Je tam Gagarin, Howardovi, paní Teplakoffová z těch, které známe. Vycházeje potkávám slečnu Kolokolzoffovou, připadám jí vyrostlejší, zkrásnělejší atd. atd. Předstírám velké přátelství, třesu jí rukou z celé síly, mluvím v tak přátelských výrazech, říkám jí, jak jsem ráda, že ji vidím, že ji mám ráda, nebo nevím už co. Beru ji pod paží a sestupujeme spolu. Ona mi zase říká nevím kolik nevím čeho, že mluví ze srdce, že je příliš stará na to, aby dělala komplimenty, ale že já, já jí říkám komplimenty.
- Promiňte, paní, ale mohu také říci, že jsem příliš mladá na to, abych je dělala.
A tak dál a tak podobně atd. atd.
K obědu nám na chvíli přicházejí všichni Howardovi. Jdeme je vyzvednout ve dvě hodiny, abychom jeli spolu na projížďku. Budeme čtyři, já, Hélène, Lise a Dina. Nasadila jsem si klobouk a jsem hezká. Bojím se, že bude pršet. Ale šťastně dorazíme k nim, vezmeme je a jedeme na hudbu. Je tam neuvěřitelné množství vozů. Jdeme objednat koně na zítra na tři hodiny, pojedeme všechny čtyři na koni. Den je šedý, ale dobrý, a jsem svěží. Zůstávaly jsme u zahrady, když náhle vidím přicházet paní Teplakoffovou se Solominkou, pak se k nim připojuje baron de Nervo a tato trojice se zastavuje naproti našemu kočáru a nejprve nás zdraví, pak nás zkoumají. Paní Teplakoffová ozbrojená svým lorgnetem. Tato hra pokračuje několik minut, pak vidíme Nerva přicházet ke kočáru: Jsem pověřen, slečny, abych se vás zeptal, která z vás je nejhezčí? Čekala jsem to. Pak začíná zmatek.
Lise říká: Slečna Bashkirtseffová.
Dina říká: Slečna Howardová.
A já a Hélène také mluvíme, ale neříkáme nic. Trvalo by to dost dlouho, ale já tu záležitost ukončila:
- Pane, jsme tak skromné, že nemůžeme nic říci. Řekněte těm dámám, co si myslíte vy sám.
- V tom případě musím říci, že je nemožné vybrat.
Tato scéna byla velmi zábavná. Pak mě Hélène prosila, abychom odešly, rychle, rychle. Všechny jsme se smály. Po třiceti šesti kolečkách na promenádě vystupuji s Hélène pěšky a jdeme trochu, skoro vůbec. Nevím jak, ale jmenovala mi nevím koho a pochopila jsem, muž z Oïmary.
- Ten, který má jachtu?
- Hamilton? Ne.
- Ale přece Hamilton měl svou jachtu.
- Znáš ho?
- Ano, od vidění.
- Ten tlustý, tlustý, tlustý, rudý? Ano, celá ta rodina je všeobecně velmi skandální; a dala se do vyprávění příběhu z Monaka, ale zcela zvrácené.
Nastupujeme zpět do kočáru a to přestává. Má podivný způsob mluvení o Hamiltonovi a silně podezírám...
Večeříme u nich, celou dobu jsme nahoře, k večeři všichni zůstávají ve studovně a slečna Philipsová, vychovatelka u Addyových, mi říká:
- Slečno, jsem pověřena komisí, trochu delikátní ((červenám se, vím, co řekne)) paní Addyová tak obdivuje vaše šaty, že mě poprosila, abych se vás zeptala, kde si je pořizujete v Paříži, protože je si jistá, že si je nedáváte šít v Nice.
Opravdu jsem to nečekala, obdivují mé šaty, já, která se oblékám tak prostě. Ale dám adresu s radostí, je to v Paříži. Dávám adresu Wortha. Hélène se dává do vyprávění, kolik mám šatů atd. atd., pak dokazuji, že mám jen dvoje uliční a dvoje na večer, že se oblékám prostě atd. atd. atd. atd. atd. atd.
Konečně večeře. Paní Howardová je nesmírně dobrá a milá. Nechala mi uvařit maso červené, syrové, ale nemohla jsem ho spolknout, protože bylo ještě úplně krvavé. Je tak rozlobená, že Paul nepřišel, a opakovala to desetkrát; Lise také, a Hélène jí říká, proč se tolik staráš o toho bratra. Lise zčervenala, zčervenala. Měla jsem tu hloupost, že jsem napsala sentimentální dopis Hélène o smrti Abramoviče, ukázala ho své matce a od té chvíle mě velmi miluje. Řekla mi, že si přeje, abych vždy zachovala tak dobré city atd. atd. Pokárala jsem za to Hélène, vysvětlovala mi různé věci, ale po večeři mi v Lázni řekla, že je to jediný, který ukázala, pak mě něžně políbila, že jsem její jediná a první přítelkyně atd. atd. atd. atd. atd. atd. Zčervenala jsem, když se mluvilo o Abramovičovi — jsem hloupá! Mluvilo se o mých studiích se slečnou Philipsovou, která, jsem si jistá, byla si jistá stejně jako Addyovi a Bradyová, že nedělám nic. Byla překvapená, velmi překvapená, a chválila mě s paní Howardovou u večeře. Provázíme ji domů.
Píšu, je skoro půlnoc a musím vstát v pět hodin. Zdálo se mi o něm i tuto noc, jak jsem šťastná. Bavím se dost, dokonce hodně, když jdu k Howardům. Chlapci recitovali. Dělaly jsme hlouposti a to je všechno.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „drive together" (jet spolu na projížďku)