Pátek 14. listopadu 1873

U snídaně jsme měli velkou náboženskou diskusi. Všichni mluvili a křičeli. Jsou absurdní, zejména Běta, tvrdí, že kněz reprezentuje Krista, papa stejně. Že víno a chléb jsou skutečné tělo a pravá krev Kristova. A stovka podobných hloupostí. Diskutovala jsem, chtěla jsem dokázat, křičela jsem, ale jsou to kusy dřeva. Běta mě pak lituje, že nemám náboženství, že neznám pravdu atd. atd., nervuje mě. Červenám se, má tvář hoří, aniž bych ztrácela více času a slov, beru papír a chci napsat dopis jáhnovi v Paříži, Běta mi diktuje otázky, abych nemohla dělat vytáčky, když budu mít pravdu. Je to opravdu žalostné, jaké mají představy! To mě vzrušuje, rozčiluje, mučí! A oni mají tu drzost říkat, že nevěřím v Boha! Walitsky je jedním z nejabsurdnějších nevědomců. Odvážil se říct, že v katolické církvi zrušili víno teprve před deseti lety, kvůli lidem, kteří nic nejedli a kteří byli nemocní. To je ze všeho nejsilnější!
Osvěť jejich ubohé mysli, ó můj Bože! Vycházíme pěšky já a Hitchcocková (pláštěnka, černý klobouk, boty, velmi dobré), prší jen maličko, ale když přicházíme k tabatěrce, déšť ustává a ještě stejné počasí jako včera (poslala jsem dopis jáhnovi), nádherné. Miluji Nice po dešti, ještě padá několik kapek, všichni vycházejí a pomalu se promenáda plní, modré šaty, nepromokavé pláště, pláštěnky na mužích, boty, deštníky, psi; to mám ráda. Jdeme asi až k vile Stirbey a vracíme se, abychom vzaly kočár, který nás nechává čekat až do čtvrt na pět, pak jsem nucena vrátit se a má milá procházka skončila tak rychle. Běda! Dnes bych se chtěla dlouho procházet; možná by pak procházka ztratila své kouzlo; je to jako s mou postelí, když vstávám, jsem zoufalá, chtěla bych se vrátit do postele, zdá se mi tak teplá, tak dobrá; ale když se zase uložím a vstanu za hodinu, nudí mě a už nemá žádnou přitažlivost.
Nyní vyskakuji z postele při prvním probuzení, abych zanechala lítost a příjemné vzpomínky. Nikdy se nesmí nechat příliš vidět ani těm, kdo vás milují, musíte odejít uprostřed a zanechat lítost, iluze. Budete vypadat lépe, budete se zdát krásnější; vždy litujeme toho, co pominulo. Budou mít touhu vás znovu vidět, ale neuspokojte tuto touhu okamžitě, nechte je trpět: ne však příliš, věc, která stojí příliš mnoho námahy, po tolika obtížích zklamává, očekávalo se něco lepšího, nebo nechte trpět příliš, více než příliš, pak si řeknou (i když jste ošklivá), že musíte být něco neobyčejného, když vás všichni hledají a když jste tak vzácná; a bez dalšího uvažování rozhodnou, že jste něco neobyčejného.
Pak jste královna.
Termosiris večeří u nás, ubohý chlapec. Je to malý neškodný plaz.
Večer jsem se opírala o hory princezny a náboženská otázka se obnovila. Pak mi řekla, že věří v zázraky, že hora může vejít do tohoto pokoje, že pokud se sejdou tři osoby k modlitbě, jejich modlitba bude Kristem vyslyšena:
- Nuže, pak vezměte Nadinku a půjdeme se modlit.
- Proč se tedy modlíme? zeptala se Běta.
- Řekneme: Udělejte, můj Bože, ať žena vévody z Hamiltonu zemře a on si mě vezme.
- Ne, hloupost, neřeknu, proč se budu modlit.
- Pak to se nepočítá.
- Nuže, vidíte, říká se, že modlitba bude vyslyšena ve třech, protože nikdo nesdělí třem osobám svou modlitbu, a pak je to nemožné.
- Ne, ale ne všichni se modlí za Hamiltona nebo za klobouk.
Nemohu si představit, že zima v Nice může přijít, aniž by on... ne, hloupost.
Myslím, že se Gioia vrací.
Proč ne...

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „fidgets me"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „sick"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „mackintosh"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „posted"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproofs"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „mackintosh"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „obliged"