Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 3. listopadu 1873

Pijeme dnes ráno poprvé čaj se slečnou Hitchcockovou, je docela milá a já si na ni začínám zvykat. Obnovila jsem obvyklý běh lekcí; mámina nemoc a příjezd Hitchcockové je trochu přerušily. Je hrozné počasí! Déšť! Dostávám dopisy, jeden od Heleny, druhý od Lízy. Jsou v Paříži a přijíždějí do Nice dnes nebo zítra. Já, Paul, Hitchcocková jdeme jim naproti ve tři hodiny (nepromokavý plášť, černý klobouk, dobře). - Vlak přijíždí, dívám se na tváře ve vozech, ale nikdo. Byla jsem si téměř jistá, že dnes nepřijedou. Vracíme se, procházka je nepříjemná při takovém dešti, co mě teď trápí, je Paul, nedělá nic, tráví čas u Khalkionoffa, přebírá všechny jeho způsoby. Ten chlapec mě vyvádí z míry! Nemohu pochopit, že chlap čtrnácti let nechápe, že musí pracovat.
Usmířily jsme se s dědečkem; vstupoval do salonu, já jsem byla u klavíru. Pozdravila jsem ho polibkem. V jádru jsem dobrá, ať se říká cokoliv. Collignonová doprovází Howardovy na nádraží se svým bratrem a možná přijede do Nice. Ta verbež! Doufám, že nepřijede. Bude to velké neštěstí, omámí toho ubohého starce, který zanechá devět dětí bez ničeho.
Kéž nás Bůh od toho uchová.
Měla jsem svou první lekci s Hitchcockovou, nejde to špatně.
Máma je lépe, ale Paul činí nešťastnou ji i mě. Můj Bože, račte mu vnuknout trochu moudrosti.
Utopí se ve špatné společnosti.
Dnes v noci jsem spala na zemi. Už jsem usnula, když mi připadalo, že záclona se záchytem spadne, zdálo se mi, že slyším prasknutí. Bez dalšího přemýšlení vezmu matraci, polštář, položím to všechno na koberec a pokračuji v klidném spánku. Ráno jsem neměla odvahu vstát, otevřu oči, chci vstát, vystrčím ruku, ale je tak chladno a postel je tak teplá, a tak dále. Vstala jsem s trhnutím za deset minut osm, v osm hodin jsem měla lekci. Mám tak ráda svou postel večer i ráno.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproof" ↩