❦
Pátek 19. září 1873
Vendredi 19 septembre 1873
V pět jedu na koni a v sedm večeříme — totiž já s Paulem, Bestie taky. Nejdřív jedu na promenádu, kde už je několik vozů. S lidmi se vrací život, musím žít ve společnosti, nemohu být bez lidí. Sedlo moc nedrželo, dokonce se začalo posouvat vlevo, ale Auguste to upraví a pokračuji. Najednou vidím přicházet Gioiu s Pitou (Soubisová se podobá nebožtíku Pitouovi jako sestra). Gioia má vlasy spuštěné, drobné, krátké a určitě promíchané s příčesky. Celý obličej nabílený, ale nevypadá to špatně, je dokonce krásná, když člověk nezkoumá podrobnosti. Ale jak ji někdo může políbit, když má na tváři jakoby masku? Mladý muž se stává starcem s bílými kníry. A pak mít všechny ty falešné vlasy! Bensa o tom mluvil: „Viděl jsem tu krásnou paní s krásnými vlasy.“ Jenže její vlasy mají ke kráse daleko. Mám desetkrát krásnější, přirozené, barvou i vším. Ale se sedlem to začíná vypadat nebezpečně a jedu k Moutonovi, který to znovu upraví, a znovu se posouvá. Nakonec jsem u Ponchettes nadobro nucena opustit svého Pegasa, nastupuji do landó a rozzuřený Paul bere uzdy koně. Celou cestu k Moutonovi zuřil a já se smála jeho zuřivosti, nemohla jsem se ovládnout, což ho rozzuřilo ještě víc. Co se mne týče, zachovávám si všude dobrou náladu. Jistě mě ta nehoda hodně mrzí, už dvakrát mi kazí jízdu na koni1, ale co dělat? Co se stalo, stalo se! Nemá se člověk trápit lítostí, život je tak krátký! Je třeba se smát, jak jen to jde, slzy přijdou samy. Lze se jim vyhnout; existují nezbytné žaly, kterým nelze uniknout, je to smrt a rozloučení, a to druhé je milé, dokud člověk doufá. Ale kazit si život drobnými trampotami! Fuj tedy! Nedělám si nic z drobných maličkostí, jak nazývám každodenní starosti, přecházím je smíchem.
Je vais à cheval à cinq heures et nous dînons, c’est-à-dire moi et Paul, Bête aussi, à sept heures. Je vais d’abord à la promenade où il y a déjà quelques voitures. Avec le monde la vie revient, je dois vivre en société, je ne puis pas être sans voir du monde. La selle ne tient pas très bien, elle commençait même à se reculer à gauche, mais Auguste l’arrange et je continue. Tout à coup, je vois arriver Gioia avec Pitou (Soubise ressemble au feu Pitou comme une sœur). La Gioia a les cheveux pendants, petits, courts et mêlés avec des faux certainement. Toute sa face peinte en blanc, mais pas mal, belle même si l’on n’examine pas les détails. Mais comment fait-on pour l’embrasser, puisqu’elle a comme un masque ? Un jeune homme devient un vieillard à moustache blanche. Et puis avoir tous ces cheveux faux ! Bensa en a parlé: j’ai vu cette bel/eu [sic] dame avec de beaux cheveux. Mais ses cheveux sont loin d’être beaux. J’en ai de dix fois plus beaux, naturels, de couleur et de tout. Mais la selle devient inquiétante et je vais chez Mouton qui l’arrange encore une fois, et encore une fois elle recule. Enfin, aux Ponchettes, je me vois définitivement contrainte de quitter mon Pégase, je monte en landau et Paul furieux prend les rênes du cheval. Tout le temps jusqu’à Mouton il rageait et je riais de sa rage, je ne pouvais me contenir, ce qui le rendait encore plus furieux. Quant à moi, je conserve partout ma bonne humeur. Certes, je suis bien fâchée de cet accident, qui voilà déjà deux fois m’abime mon riding mais que faire ? C’est fait, c’est fait ! Il ne faut pas s’attrister par des regrets, la vie est si courte ! Il faut rire autant qu’on peut, les pleurs viennent [d’] eux-mêmes. On peut les éviter; il y a des chagrins nécessaires, qu’on ne peut fuir, c’est la mort et la séparation, et cette dernière est aimable tant qu’on espère. Mais pour se gâter la vie avec les petites misères ! Fi donc ! Je ne fais aucun cas des petites bagatelles comme je nomme les ennuis de chaque jour, je les passe en riant.
Doma zastihneme… Zapomínám říci, že jsme třikrát minuli Gioiu. Jednou nás minula, dali jsme se do klusu (ne kvůli ní!) a minuli jsme ji, pak jsme nakonec šli krokem a ona nás dohnala předběhla svou drožkou. Tentokrát není elegantní! A jaká bída — se Soubisovou v drožce. Je to jako v minulých letech? Ne, ne.
Nous trouvons à la maison. J’oublie de dire que nous passâmes trois fois Gioia. Une fois elle nous passa, nous nous mîmes à trotter, (par pour elle !) et nous la passâmes, puis enfin nous allions au pas et elle nous rattrapa devança avec son fiacre. Cette fois elle n’est pas chic ! Et quelle misère avec La Soubise en fiacre. Est-ce pareil aux années d’avant, non, non.
Doma jsme tedy zastihli celý ten areopág v pozdvižení, zdá se, že se špatně večeřelo a že jsme my nevečeřeli a také nějaký příběh a pak ještě nevím co, ale hluk byl omračující.
Nous trouvons donc à la maison tout l’aréopage, en tribulation, il paraît qu’on a mal dîné et que nous n’avons pas dîné et aussi une histoire et puis je ne sais encore quoi, mais le bruit était étourdissant.
Můj milovaný bratr se dal do vyprávění, jak je můj kůň prudký a že neumím jezdit (čisté lži!), což mu odpouštím, protože byl podrážděný. Po hodině kanonády jdu spát; máma přichází ke mně a já jí všechno klidně vysvětluji. Ubohá máma chce, abych před lidmi byla tím, čím nejsem. Krotí každé moje slovo, každé gesto, až mě nakonec donutí křičet, abych se vůbec dala slyšet. Když jsem s ní sama nebo ve společnosti bez ní, jsem velmi klidná a zdrženlivá, to znamená přirozená. Neslyším pořád dokola: „Nekřičte!“ nebo: „Ach! Můj Bože, ubohá dívka, nešťastnice atd. atd. atd. atd.“ To mě skoro roznemůže, jsou to starosti, které snáším nejhůř.
Mon bien-aimé frère se mit à conter comme mon cheval est fougueux et que je ne sais pas monter (purs mensonges !) que je lui pardonne car il était irrité. Après une heure de canonnade je vais me coucher; maman vient chez moi et je lui explique tout tranquillement. Pauvre maman elle veut que devant le monde je sois ce que je ne suis pas. Elle réprime chaque parole, chaque geste et finit par me faire crier pour me faire entendre. Lorsque je suis seule avec elle, ou en société sans elle, je suis très calme et retenue, c’est-à-dire naturelle. Je n’entends pas à chaque instant: Ne criez pas ! ou bien: Ah ! mon Dieu pauvre fille, malheureuse etc. etc. etc. etc. Cela me rend presque malade, ce sont les ennuis que j’endure le moins bien.
Máma říká, že se podobám Hamiltonovi, ujišťuje, že na to tetu upozornila už před rokem v Monaku, když ještě nic nebylo.
Maman dit que je ressemble à Hamilton, elle assure que même lorsqu’il n’y avait rien, il y a un an, à Monaco, elle a fait remarquer cela à ma tante.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „riding“. ↩