Čtvrtek 18. září 1873

Přichází profesor matematiky, krejčí a Garachová. Profesor dohodnutý, livrej objednaná, ale růžové šaty se nepovedly, čiší z nich Nice. Dala jsem je předělat. „Chci se jít koupat do moře,“ říkám kněžně, ale Bestie nechce bez Walitského svolení, jdu za ním nahoru a samozřejmě chci jít i bez dovolení. Ale u Walitského začínají žerty o vévodovi z Hamiltonu. Walitský říká, že jsem velmi ráda chodila do Luisen strasse, protože tam bydlel Hamilton. V tu chvíli Paul říká nesmysl:
„Ano, ano, vzpomínám si, když byla Gioia nemocná, dali na ulici slámu.“ Ach! Můj drahý, slyšel jsi zvonit, ale nevíš, ve které vsi! A on dělá totéž!
Walitský karikuje Carla, odpověděla jsem na to, že Carlo je velmi milý. Pak dělá karikatury vévody, ale dost dobré. Mluvili jsme o Badenu, o Střelnici, o dostizích a hodně o vévodovi. A pokaždé jsem se červenala. Bestie mi říká, že z profilu připomínám Gioiu. Když jsem řekla, že vévoda je v Badenu, že střílel, Bestie mi říká:
„A proč je ta příšera tady, Gioia?“
„Copak já vím?“
„To znamená, že se rozešli a ty budeš vévodkyně, můj krásný miláčku.“
Kdo na světě jí mohl prozradit, co si myslím... totiž, pila jsem zrovna seltzerskou vodu z láhve.
„To takhle pije Hamilton?“ ptá se Walitský.
„Ne, Hamilton pije pálenku ve sklenicích.“
„Ne,“ říká Bestie, „takhle pije víno na dostizích.“
Je to nejkrásnější hodina dne, jen jsme o něm mluvili.
napříč stránkou
Ne nejkrásnější hodina dne, ale nejkrásnější den od té doby, co odešel. Znovu čtu tyhle nesouvislé řádky a přitom žehnám dni, kdy mě napadlo psát deník.
Už nemám klid, nevím proč, ale v srdci mám zoufalství. Mám ho stále před očima, ještě dnes se mi o něm zdálo! Zima se blíží a on přijde. Při té myšlence, když sedím, vstanu, když hraju na klavír, přestanu a několik minut nemohu pokračovat, když mluvím, zmlknu, zkrátka nastane úplný převrat. Jsem rozrušená, nemohu myslet na nic, v srdci se děje něco, co mi svírá dech a bere mi hlas. Mrazí mě v zádech. A podupávám nohou o koberec jako netrpělivý kůň! Touha vidět ho, naděje, strach, nejistota, touha aby mě být jím milována, nemožnost takového štěstí — to všechno mě užírá! Jeví se mi ve své nejkrásnější podobě a zároveň mi něco říká, nemysli si, že tě bude milovat, ožení se snad člověk, jehož život není životem, jaký vede muž, který se chce oženit? To není jeho povaha. Jsi blázen, chceš nemožné, nikdy si tě nevšimne a jestli se ožení, ne s tebou — co jsi zač? Malá holka, bláznice!
Můj Bože, můj Bože, je to příliš bolestné, ach! smiluj se nade mnou.
Nemám žádnou naději a miluji ho tolik! Můj Bože, dej mi slova, abych vyjádřila, co cítím!!
Žádám snad po něm, aby změnil život, žil jako hodní manželé! Ne, chci jen zaujmout místo Gioie s titulem jeho manželky. Ať dělá, co chce, a ať mi dá několik hodin, hodinu denně, a ať vím, že mě miluje! Být pro něj tím, čím je Gioia — to chci. Ale pro svět jeho manželka.
škrtnutoLíbí se mi takový, jaký je, a kdyby se změnil, byla bych zoufalá
Nechci, aby se ke mně choval jako k manželce a chodil hledat rozptýlení k nějaké Gioje. (((Ne, i když budu jeho manželkou, chci být jeho milenkou!))). Ale on mi nerozumí! Neví, že nejsem jako všichni ostatní. Myslí si (a myslí-li si vůbec?), že jsem malé rozmazlené dítě, svéhlavé a nečinné, které se zabývá jen šaty, v nichž jsem byla velmi směšná.
Ach! Jak jsem byla šťastná, když jsem všechno mohla říct pomocí O a X.
Jdu k moři, máma, dědeček a teta, zkrátka se tomu všichni chtějí postavit. Jako vždy a jako vždy nikoho neposlouchám. Ale vážně, tihle lidé mi kazí všechny radosti.
Nejdřív ze všeho mi zpívají zádušní mši a dopálí mě (režná róba Diny, sluší), botky od Ferry, okouzlující. Máma nepřichází. Jen já s Bestií. Ukazuji všechno, co umím, plavu na zádech, jednoduše, potápím se, zkrátka dělám všechno. Abych to zakončila okázale, nechám posunout můstek a vrhnu se do moře.
Nato vylezu, abych nezkazila dojem. Ale ještě vycházím z kabinky v úboru a házím Pratera z můstku. Na pláži je několik docela slušných osob, jedna distingovaná dáma. Saëtone a nějaký černý Rodionoff dělají rozruch. To všechno se začíná pohybovat a žít. Sezóna se blíží!
Máma přichází pro mě a odcházíme, ale pěšky.
Ach! K čertu, začínají se na mě dívat. Vidím teď, že to není proto, že mám na sobě něco špatného, ale prostě si všímají mě. Proč by se nedalo připustit, že mohu přitahovat pozornost lidí. A přece je to pravda, všude si mě všímají, všude a vždy.
Máma řekla, že když jsem vycházela z kabinky, všichni se dívali na moje nohy.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „of course“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „marrying man“ – muž, který je ochoten se oženit. ↩