Pátek 5. září 1873

Budím se sama od sebe; je tak chladno, že si při oblékání musím vzít zimní pláštěnku. V deset vycházím s mámou — jdeme k paní Anitchkoffové a do vily Speraniza. Jsou tam roztomilé obrázky; z jednoho si beru střih na růžový živůtek. Zítra pošlu pro Garachovou a ta mi živůtek ušije. Mohu se oblékat buď v prvotřídním domě, nebo u Garachové, která přesně provede, co chcete.
V devět vycházím, říkám Garachové, aby přišla zítra. Když přijdu domů, je u nás Khalkionoff. Máma a teta v Monaku. Khalkionoff večeří s námi. Po večeři jdeme do ateliéru; Dina odhalila tlusté snědé paže a krk. Ubohá, myslí si, že má tak hezkou postavu! Je celá roznícená, oči jí září, představuje si, že je hezká, tváří se vítězoslavně... Nad čím?... Paul pouštěl ohňostroj. Antonio zpíval — druhý Nikolor. Jaké grimasy! Včera jsme se hodně nasmáli. Už dlouho jsme se nesmáli.
Měsíční svit je překrásný. Už několik dní nemůžu psát. Bojím se psát hlouposti a deník si vedu, jako když si člověk dělá poznámky.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproof“. ↩