❦
Čtvrtek 28. srpna 1873
Jeudi 28 août 1873
V Marseille mě budí. Jdu se především trochu dát do pořádku — jsem méně špinavá, než jsem si myslela. Tak brzy ráno nemohu jíst, jen šálek čaje. Dávám se znovu do čtení, vracím se k „Hamiltonovi“. Nikdy jsem nepotkala krásnější jméno. Využívám příležitosti, abych tetě ještě jednou řekla, že Napoleon není příbuzný, protože vévodova matka je kněžna Bádenská. Tu se mluvilo o příbuzenství Rusů a Angličanů:
A Marseille, on m’éveille. Je vais avant tout me décrotter, je suis moins sale que je pensais. De si bonne heure je ne puis manger, une tasse de thé seulement. Je me remets à lire, je retourne avec vers « Hamilton ». Je n’ai jamais rencontré un plus beau nom. Je profite de l’occasion pour dire à ma tante encore une fois que Napoléon n’est pas parent, puisque sa mère est princesse de Bade. Alors on parla de la parenté des Russes et des Anglais:
„I přes Hamiltony,“ říká Dina.
— Par les Hamilton aussi, dit Dina.
V Toulonu obědváme, a velmi dobře; opravdu — kdyby to bylo ve dvanáct nebo v jednu místo v deset, pořádně bych se najedla. Od Toulonu mě zmítá velká bolest — blížím se k Nice. Všechna místa jsou mi lhostejná kromě Paříže, kterou zbožňuji, a Nice, které nenávidím. Nelze ani studovat. A to horko!
A Toulon nous dînons, et très bien; vraiment, si c’était à douze ou à une heure au lieu de dix, j’aurais parfaitement mangé. Depuis Toulon je suis en proie à une grande douleur, je m’approche de Nice. Tous les endroits sont égaux pour moi excepté Paris que j’adore et Nice que j’abhorre. Il n’y a même pas moyen d’étudier. Et une chaleur !
Pláču od Toulonu. Ne, nikdy v životě mi nebylo takové horko. Vykoupala jsem se sama od sebe nejméně čtyřikrát. Vzpomínám si na vévodu z Hamiltonu u rulety. Konečně vstupujeme na tu proklet... Oba Anitchkoffovi, kněžna a Walitský nás vítají. Máma tu není.. Ptáme se; jedni říkají, že je unavená z Monaka, druzí, že je trochu nemocná. Pravda je, že si sedla na nočník, ten se převrhl a ona se vážně poranila, nicméně že spadla z postele a poranila se, když upadla na noční stolek.
Je pleure depuis Toulon. Non, jamais de ma vie je n’eus aussi chaud. Je me suis baignée quatre fois au moins par moi-même. Je me souviens du duc de Hamilton à la roulette. Enfin nous arrivons sur cette terre mau... Les deux Anitchkoff, la princesse et Walitsky nous rencontrent. Maman n’est pas là.. Nous demandons, les uns disent qu’elle est fatiguée de Monaco, les autres qu’elle est un peu malade. La vérité est que elle s’est assise sur le pot de chambre, il tomba et elle se blessa gravement, cependant qu’elle est tombée du lit et s’est blessée en tombant sur la table de nuit.
Najdeme ji u dveří, posadím ji v jídelně. Příjezd je vždycky zmatený, nedá se popsat. Mluvíme všichni najednou, ptáme se, odpovídáme. Mluví se o všem. Mezitím přijde pan Abramovitch; zase odejde.
Nous la trouvons à la porte, je la fais asseoir dans la salle à manger. Une arrivée, c’est toujours confus, impossible à décrire. Nous parlons tous à la fois, on demande, on répond. On parle de tout. M. Abramovitch vient pendant ce temps; il part.
Georges uvízl na rakouských hranicích. Jeho Anna mu utekla a ukradla mu pas. A bez pasu ho nepustí dál. Nechci nic jíst. Jdeme nahoru do salonu; Prater nás potkal na ulici. Vzali jsme malého černouška, který bude jezdit s námi v kočáře. Dokud se nedívám z okna, jsem spokojená, ale nesnesu tu bledou, spálenou zeleň, to žhnoucí nebe, tu rudou zem, ten těžký vzduch! Proto máma říká, že budeme bydlet v Paříži. Ach, Bože můj, jak bych si to přála! Ochraňuj mě a pomoz mi!
Georges est arrêté à la frontière autrichienne. Son Anna s’enfuit en lui volant le passeport. Et sans passeport on le retient. Je ne veux rien manger. Nous montons au salon; Prater nous a rencontrés dans la rue. On a pris un petit négrillon, qui sortira avec nous en voiture. Tant que je ne regarde pas par la fenêtre je suis contente, mais je ne puis supporter cette verdure pâle, brûlée, ce ciel brûlant, cette terre rouge, cet air lourd ! Aussi maman dit que nous demeurerons à Paris. Oh ! mon Dieu comme je le voudrais ! Protège et aide-moi !
Ukazuji své klobouky. Mluvíme o šatech. Mámě se nelíbí sametový „Hamilton“. Vidím, že co se šatů týče, mohu se spolehnout jen sama na sebe. Jednou je samet špatně, podruhé dobře atd.
Je montre mes chapeaux. Nous parlons de robes. Maman n’aime pas le Hamilton velours. Je vois que je ne puis compter que sur moi-même pour les robes. Un jour, velours mal, l’autre bien etc.
Musím se tedy řídit jen vlastním úsudkem. Volají k večeři, ale místo večeře si uklízím pokoj! Ukládám na místo klobouky a botky, šperky. Rozdávám dárky. Vracím se do salonu, kde máma leží; mluvíme, křičíme. Vypráví se, co kdo viděl, koho kdo viděl. Zkrátka se mluví o všem. Ukazují se nákupy atd. atd. atd. Vůbec nevečeřím, čas plyne v chození sem a tam, v poslouchání a vyprávění. Bojím se, aby máma vážně neonemocněla... Budu se modlit k Bohu, On je dobrý, On ji ochrání!
Je dois donc me rapporter à moi seule. On appelle à dîner, mais au lieu de dîner je range ma chambre ! Je place les chapeaux et les bottines, les bijoux. Je donne mes cadeaux. Je reviens au salon, où maman est couchée, nous parlons, nous crions. On raconte ce qu’on a vu, qui on a vu. Enfin on parle de tout. On montre les achats etc. etc. etc. Je ne dîne pas du tout, le temps se passe à aller, à venir, à écouter, à dire. Je crains que maman ne tombe gravement malade... Je prierai Dieu, Il est bon, Il la gardera !
Jsem ráda, že jsem zase ve svém pokoji; je hezký, hned zítra si upravím postel celou do bílého, bude rozkošná.
Je suis contente de retrouver ma chambre, elle est jolie, je vais dès demain arranger mon lit tout en blanc, il sera ravissant.
Chci pro mámu objednat klobouk s bílým šátkem.
Je veux faire venir un chapeau à fichu blanc pour maman.
Máma si vzala hnědé šaty od Spitzera. Makaroff je u nás. Jeho bratr, jakýsi odporný Rodionoff, sem často chodí. Idiot, hlupák, protiva. Nemluvila jsem s ním a viděla jsem ho tři minuty, ale vím, co je zač.
Maman a pris la robe marron de chez Spitzer. Makaroff est chez nous. Son frère, un Rodionoff détestable, vient souvent. Un idiot, un bête, un vilain. Je ne lui ai pas parlé et l’ai vu trois minutes, mais je sais ce que c’est.
Tak jsem tedy v Nice, opravdu tomu nemohu uvěřit! Včera, ještě včera... a dnes! Pokaždé, když přijedu, cítím se zvláštně, zdá se mi, že... to je jedno.
Me voilà donc à Nice, vraiment je ne puis y croire ! Hier, hier encore... et aujourd’hui ! Je me sens étrange toutes les fois que j’arrive, il me semble que... c’est égal.
Úplně jsem zapomněla, že přijde zima. Dívám se na Nice jako na vyhnanství. Především se pustím do rozvrhu — hodin a dnů pro učitele. V pondělí znovu začínám se studiem, tak hanebně přerušeným tou Collignon, ach, ta ničemnice!
J’ai complètement oublié que l’hiver viendra. Je regarde Nice comme un exil. Surtout je vais m’occuper à régler les heures, les jours des professeurs. Lundi je recommence mes études si infâmement interrompues par la Collignon, oh ! grande canaille !
Se zimou přijde společnost a se společností má veselost. Nebude to Nice, ale na čtyři měsíce malá Paříž. A dostihy! A střelba na holuby! A vévoda z Hamiltonu, který přijede! Měla bych Nice milovat, vždyť je to jediné město, kde mám potěšení ho vídat. A někdy i tak desetkrát! Je to štěstí, na které jsem zapomněla, které už nechápu. Ach, každá věc má svou dobrou stránku: v Nice mám to štěstí vídat vévodu, a to je tak veliké, tak krásné, tak vzácné, že při pouhé té myšlence mizí všechny nepříjemnosti a těch šest nebo sedm měsíců, které tu musím strávit, mi připadá jako moře, které bych přeplula, aniž bych se ohlédla a aniž bych spustila oči z majáku, jenž mě vede. Nedoufám, že přistanu, ne, doufám jen, že tu zemi uvidím, a už ten pohled mi dodá pevnost, sílu a odvahu žít až do příštího roku.
Avec l’hiver viendra le monde, et avec le monde ma gaieté. Ce ne sera pas Nice, mais un petit Paris pendant quatre mois. Et les courses ! Et le Tir aux pigeons ! Et le duc de Hamilton, qui viendra ! Je devrais aimer Nice, puisque c’est la seule ville où j’ai le plaisir de le voir. Et quelquefois une dizaine de fois ! C’est un bonheur que j’ai oublié, que je ne comprends plus. Ah ! chaque chose a son côté avantageux, à Nice j’ai le bonheur de voir le duc, et c’est si grand, si beau, si rare que seulement à cette pensée tous les désagréments s’effacent, les six ou sept mois qu’il faut passer me semblent une mer que je traverserais sans me retourner et sans quitter des yeux le phare qui me guide. Je n’espère pas aborder, non, je n’espère que voir cette terre, et la seule vue me donnera du caractère, de la force et du courage pour vivre jusqu’à l’année prochaine.
A potom? A potom... věru, nevím. Možná k ní doplavu? Jinak se uvidí, co bude třeba udělat.
Et après ? Et après... ma foi, je n’en sais rien. Peut-être l’atteindrai-je ? Sinon, on verra ce qu’il y aura à faire.
V každém případě budu plavat, dokud mi nedojdou síly. Ale doufám, věřím v Boha, v jeho božskou dobrotu! Proto neztrácím odvahu. Bůh, který ke mně byl tak dobrý, by mě odvrhl? Ne, je příliš veliký, příliš dobrý!
En tous cas, je nagerai jusqu’à ce que les forces me manqueront. Mais j’espère, je crois en Dieu, en sa bonté divine ! Voilà pourquoi je ne perds pas courage. Dieu qui a été si bon pour moi, me repousserait-t-Il ? Non, Il est trop grand, trop bon !
Bože můj, pomoz mi? Učiň mě šťastnou!!!
Mon Dieu aidez-moi ? Faites-moi heureuse !!!
Budu se modlit k Bohu a k Panně Marii. Snad mi splní, oč prosím? Ale jak změnit srdce toho tuláka?! Je to nemožné stvoření!
Je vais prier Dieu et la Vierge. Peut-être m’accorderont-ils ce que je demande ? Mais comment changer le cœur à ce vagabond ? ! C’est une bête impossible !
Zapomínám poděkovat Pánu za to, že mě přivedl živou a zdravou domů, bez jakékoli nehody. Že mě uchránil vší nemoci ve městě zachváceném cholerou.
J’oublie de remercier le Seigneur pour m’avoir ramené saine et sauve chez moi, sans aucun accident. De m’avoir gardé de toute maladie dans une ville cholérique.
Však jsem si také cestou do Vídně neustále opakovala: „Kdo přebývá pod ochranou Nejvyššího, nalezne odpočinutí v příbytku Všemohoucího. Přikryje tě svými křídly, pod jejich záštitou budeš v bezpečí? Jeho pravda ti bude štítem, nebudeš se bát ani šípů, jež létají vzduchem v noci, ani pohrom ve dne. Tisíc jich padne po tvém boku a deset tisíc po tvé pravici, ale k tobě nedosáhnou.“
Aussi, en allant à Vienne je ne cessais de répéter à moi-même: “Celui qui habite sous la protection du Très-Haut trouvera son repos dans la demeure du Tout-Puissant. Il te couvrira de ses ailes, sous leur appui tu seras en sûreté ? Sa vérité te servira de bouclier, tu ne craindras ni les flèches qui parcourent les airs pendant la nuit, ni les fléaux pendant le jour. Mille tomberont à tes côtés et dix mille à ta droite, mais ils ne parviendront point jusqu’à toi.”
Nedokážu vyjádřit, jak jsem dojatá a jak jsem vděčná za Boží dobrotu ke mně.
Je ne puis exprimer combien je suis émue, et combien je reconnais les bontés de Dieu envers moi.