Úterý 5. srpna 1873

Na Výstavě (bílé šaty). Začínám se na Výstavě cítit trochu jako doma. Je tu hodně lidí, ale skoro žádní Angličané. Bez Angličanů se nudím, ti dávají život.
Dokončily jsme velký pavilon a začaly sály výtvarného umění. Je tu pár hezkých obrazů, ale i mazaniny. Nic mě nepřivádí do extáze tak jako umění. Je to nejkrásnější plod lidského ducha. Lidé se na mě dívají, nevím proč. Jsem směšná, nebo přitažlivá? That is the question!
V ruské restauraci, kde jsme obědvaly, je vývar a kaviár výborný, zbytek svinstvo. V pět domů; přichází zkouška šatů; pak jsem večeřela v hotelu s Paulem, pak jsem se upravila. Jdeme do divadla: „Fantasca," balet v Grand Opéra. Šáh by měl být v divadle (modré šaty, nelíbím se sama sobě), máme lóži v přízemí.
Když jsme vstoupily, šáh už seděl v císařské lóži s císařem, císařovnou a několika osobami. Není to ten, co byl na dostihách, zaměnily jsme za něj jednoho z jeho družiny. Je celkem hezký, nebudu se bavit popisováním těchto osobností. To není účelem tohoto deníku. Bylo tam nespočetné množství lidí. Divadlo bylo víc než plné. Balet je hezký, spíš pantomima, tančí se málo. Proměny, kostýmy atd. atd. jsou velmi krásné. Hledala jsem očima vévodu z Hamiltonu, ale není tu. Kde je? Kde je ona? Myslím, že budu muset počkat na zimu v Nice, abych ho viděla. Bezpochyby tam byl dříve, v květnu nebo červnu. Ale nechme to nevděčné zvíře. Nechci o něm už mluvit. Příliš jsem se pro něj ponížila.
Budu opakovat jako u Boreela, že je na něm, aby mě pozdravil, ne na mně. Chci konečně být hrdá; ať ho čert ve... ach ne! Ať ho Pán Bůh ochrání. Ale podívejme, to je legrační, nemám ho vůbec něžně ráda, nemohu si ani pomyslet, co jsem to právě řekla. Když ho nevidím, ať si ho čert vezme! Neznám ho dost na to, abych měla něžné city. Miluji ho, protože mi vyhovuje jeho zevnějšek, i povaha, nemýlím-li se v jeho povaze.
Ale nemohu ho milovat něžně, protože on nemiluje mě. Miluji ho tajně — i před samou sebou. Objevila jsem, proč ho nemiluji až k oddanosti: není mi to opláceno. Nemohu být vznešená hrdinka, která zbožňuje svou sokyni, nebo alespoň jsem to nikdy nezkusila.
Myslela jsem, že se mi budou líbit všichni ryšaví muži. Ale ne, všichni jsou nepříjemní, jen on se mi líbí; je to zvláštní jedinec.
Ale dost pro dnešní večer. Všechny tyto úvahy ho sem nepřivedou. Nevděčné zvíře, táhni! Tlusté dobytče, soudku! Nenávidím tě.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „That is the question!" (Shakespeare)