Pátek 25. července 1873

Dovolili si mi říci, že jedeme až v úterý, ale o tom nechci ani slyšet! Trvám na svém.
S pomocí slečny Elderové jsem napsala článek, opraví mi ho po mém návratu z Vídně. Večer na procházce s kněžnou, pak na zmrzlinu. Seděly jsme v jídelně, když okenice zarachotila a pomalu se otevřela... všechny tři jsme vydaly pronikavý výkřik, který skončil výbuchem smíchu — byl to Pitou. Nikdy nekřičím z přesvědčení, slyším ostatní, proč nedělat totéž?
Můj pokoj je klub, každý večer u mě někdo je a bavíme se. Včera jsme se já, Dina a Paul smáli, pili a kouřili. Vykouřila jsem cigaretu, abych dělala pěkné bláznovství, nemám ráda nic napůl. Když se bavím, tak naplno! A taky miluji. Kromě toho, že miluji Hamiltona, chtěla bych ho ještě proto, že je znalec a uměl by mě ocenit.
Pro obyčejného člověka nemám přitažlivost, nemám hezký obličej — půvab, krása těla, způsob nošení šatů a jistý šik v celé osobnosti přesahují jeho chápání. Ale právě tyto vlastnosti jsou to hlavní. Hezký obličej a nic víc jako Helene pro mě nic neznamená. Jistě, je-li obličej ošklivý, je to horší, ale můj obličej mi stačí. Ale podívejme se! Vždyť jsem se pustila do vychvalování sebe samé. Dobrá! To se musí nechat druhým. Ale všechny tyto komplimenty a chvály mě těší, protože mi dávají naději, že i on možná neprojde kolem mne bez povšimnutí. Koneckonců se ponižuji, že si jeho lásku tolik přeji; copak jí nejsem hodna? Řeklo by se skutečně, že jsem ošklivá, hloupá atd. Kdybych ho nemilovala, nikdy bych se nesnížila k modlitbám a k naději.
Dnes ráno Gaslina přinesla portrét, je příšerný. Máma říká, že je to moje vina, to už je příliš! Kněžna šla s ním promluvit. Po našem návratu se začne znovu, to se mnou nepočítejte! A ten hrůzný malíř se odvážil tvrdit, že jsem mu přikázala tmavé vlasy. Když to kněžna řekla, vyskočila jsem ze židle jako gumový míček. Viděl někdo kdy takovou drzost od takového člověka!!! Chtěla jsem ho zahnat do úzkých, ale byl pryč.