Středa 9. července 1873
Mercredi 9 juillet 1873
Už tři dny nepíšu deník; pokusím se vzpomenout na středu. Už nevím — nic mimořádného; večer s Aničkoffovými u Rumpelmayera. Jedeme do Vídně v sobotu. Jsem šťastná, ale máma zůstává, a to je mrzuté — není radosti bez trápení. To je velká pravda.
Il y a trois jours que je n'ecris plus mon journal, je vais tacher de me rappeler mercredi. Je ne sais plus, rien d'extraordinaire; le soir avec les Anitchkoff chez Rumpelmayer. Nous allons a Vienne samedi. Je suis heureuse, mais maman reste et c'est ennuyeux, il n'y a point de plaisir sans peine. C'est une grande verite.