Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 6. července 1873

Ruský kostel je v opravě a bohoslužby se nekonají do října. Kolem čtvrté jsme šly na mořskou koupel. Skočila jsem z můstku i z člunu, abych to ukázala mámě, a slibuji sobě i ostatním, že si nebudu už vlasy namáčet — voda je ztmavuje, a to mě zničuje. Dávám tedy čestné slovo, že si je nenamočím, s výjimkou pochopitelně některých mimořádných případů, kdybych byla ve společnosti, kde by se nacházel někdo... ale v Nice v létě už z můstku skákat nebudu.
Po obědě šly máma, Dina, Marie Bogdanovna a dědeček na procesí; já jsem zůstala, protože pro mě měl přijet Paul ve fiakru. Jeli jsme ve dvou; kočár je dost dobrý a kůň běží velmi rychle. To procesí je docela hezké, ale nejsem povolána soudit, neboť všechny tyhle komedie nenávidím. Podle mého je to svatokrádež. Nesou Pannu Marii celým městem. Podle mě i obrazy a sochy svatých jsou hřích. Je to proti mému náboženství, ale vidím dobře chyby i v něm. Bože, odpusť mi! Ale má víra je opravdová, poctivá, čistá.