❦
Středa 2. července 1873
Mercredi 2 juillet 1873
Budou-li mé myšlenky stále takové jako teď, nebudu mít vůbec co napsat do svého ubohého deníku, který je už měsíc tak prázdný.
Si mes pensées continueront à être comme elles sont maintenant, je n’aurai absolument rien à mettre dans mon pauvre journal qui déjà depuis un mois est si vide.
Paul je milý chlapec, velmi příjemný. Ale přála bych si u něj víc vážnosti, víc přesnosti. Ještě nechápe, že musí pracovat — ne studovat, ale pracovat. Kdybych byla chlapec, dala bych se do práce a nepřestala, dokud bych nebyla velmi bohatá. Neboť k sňatku je třeba, aby buď muž, nebo žena něco měli — z lásky samotné se oběd neuvaří.
Paul est un gentil garçon très plaisant. Mais je lui voudrais plus de sérieux, plus de précision. Il ne comprend pas encore qu’il doit travailler, pas étudier, mais travailler. Si j’étais un garçon, je me mettrais à travailler et je ne cesserais que le jour où je me verrais très riche. Car pour se marier il faut que ou le mari ou la femme ait quelque chose, car on ne fera pas un dîner avec de l’amour seulement.
Dina mi nakreslila karikaturu vévody, ale velmi podobnou.
Dina m’a représenté en caricature le duc, mais très ressemblant.
„Jednoho dne ti udělám radost,“ řekla: na židli obkročmo, taženou oslem, maličké šedé oči, obličej zbarvený do červena, zrzavé vlasy a tlustý, tlustý!!!
- Je te ferai plaisir un jour, dit-elle: à cheval sur une chaise attelée d’un âne, les petits yeux gris, la figure teinte de rouge, les cheveux rouges et gros, gros !!!
Posadila se na židli úplně tak jako on ve svém kočáře. Nechť se Jeho Jasnost neuráčí hněvat!
Elle se mit sur la chaise tout à fait comme lui en sa voiture. Qu’il n’en déplaise à Monseigneur !