Pátek 20. června 1873

Včera večer v deset přijel Georges a já s ním až do půl druhé probírala tu záležitost. Udělá vše, co je třeba. Ani nedokážu vyjádřit, jakou radost mi to rozhodnutí dělá.
Ráno v deset jsem jako obvykle šla dolů do koupele. Zrovna když mě Palajka chtěla polít, ucítila jsem, že se mi točí hlava:
„Počkej,“ řekla jsem jí a sedám si na okraj vany se zavřenýma očima. Otevírám oči a vidím, že jsem spadla na dno vany (prázdné) a Palajka mě jednou rukou drží a druhou mi lije vodu na obličej. Nejdřív jsem nevěděla, co to má znamenat, pak jsem pochopila, že jsem omdlela.
Jaký zvláštní pocit! Palajka se strašně vylekala, hlupačka mi řekla, že volala Adama, ale neslyšel. Jen si představit, kdyby byl vešel!
Byla jsem úplně svlečená. Děkuji nebi, že Palajka nemá silnější hlas. Musela jsem si na pár minut lehnout na postel služky Marie. Ještě jsem měla závratě.
Za minutu jsem vstala celá osvěžená a veselá; to omdlení mi prospělo.
Je nesmírné horko a vzduch je nesnesitelný, lépe řečeno: vůbec žádný není. Celý den hořím, dusím se, je mi horko. Kolem čtvrté trochu zapršelo, to přineslo trochu vzduchu.
Poznámka editorů
[Na přiloženém lístku vystřižená reklama výrobce M. Conradiho z Petrohradu, zobrazující prezidenta Félixe Faura.]
Georges byl u Malausséna. Mluvil s ním o své záležitosti. Konečně jde vše dobře a už není tak umíněný [sic].
Dělají se takové scény, křičí se, zlobí se kvůli nové vile, dokonce i máma je nespokojená. Všichni by chtěli zůstat tady (a já také, mezi námi). Prostě pláču, že opouštím promenádu. Ale co dělat! Kdo ví? Možná tam budu šťastnější. Ať se dělá cokoli, vše je k lepšímu. Je-li tomu tak, staň se vůle Boží.
Po večeři jsme šly ven; zrovna když jsme vycházely, přišla paní de Mouzay s dcerou a šly jsme se s nimi a s Georgesem projít.