Sešit č. 6

Sešit č. 6
Můj deník
zahájený v pondělí 16. června 1873 v 10 hodin večer ukončený v sobotu 12. července 1873 ve 12 hodin bez 7 a půl minuty
náležící
slečně Marii de Baschkyrtseff [sic], promenáda des Anglais č. 51, villa d'Acqua Viva Villa Baquis, čtvrť de la Buffa
Stěhujeme se – nebo spíš už skoro. Vše je zabaleno, vila ještě není pronajatá. Poslali mě k Saccovi, abych to dokončila. Musím říct, že jsem doma důležitá osoba. Nic se beze mě nedělá. Teta mi řekla:
Mussio, běž k Saccovi, to bude užitečnější. A mluv, zařiď.
Nikdy se tak nespoléhají na děti. Šla jsem tedy. Paní Saccová, naše budoucí domácí, projevuje ke mně tak velkou náklonnost! Nevím, jak jí to opětovat. Každou minutu komplimenty atd. atd. Nesouhlasí — a právem — s tím, aby nám dala právo odejít za tři měsíce.
Přiběhla jsem domů a přesvědčila je, aby si ji pronajali na rok. Vzala jsem s sebou všechny a je to hotovo. Terasy a malý salon se zařídí rostlinami a květinami. Beru si to na starost. Vzaly jsme paní Anitčkovovou s jejím potomstvem k nám na večeři. Před večeří jsem rychle zaskočila k Howardovým upozornit je, že nemají chodit do vily Baquis, nýbrž do Acqua Viva, neboť jsme je pozvaly strávit den u nás. Odjíždějí ve středu. Viděla jsem chlapce, dívky byly pryč.
Zlepšila jsem se ve způsobu řeči, v pozvánkách, stávám se společenskou a umím vést řeč prostou, módní, srdečnou a zároveň vážnou. Přísahala jsem, že se změním, že už nebudu hrubá, že budu hodná a milá. Dnes jsem měla potíže, protože máma, nevědouc o mém předsevzetí, mě několikrát ze zvyku provokovala. Například když jsem úplně klidně mluvila, zeptala se, proč se zlobím. Řekla jsem jí potom, že se chci změnit, pokud se přestane štěkat ze všech stran.
Během večeře Walitský vstoupil a zeptal se, jestli jsme viděly paní Sapogenikovovou. Byly jsme velmi překvapené. Vysvětlil tedy, že u nás byla, že je v Nice. Po večeři jsem se oblékla (šedá sukně, bílý kabátek, zlaté šperky, velmi dobře, obličej ujde).
Našly jsme ji v Grand Hôtelu v nedbalkách. Líbí se mi víc, jednoduchá, než u sebe doma v šatech a parádní. Setkání affatto přátelské. Pak začala vyprávět svá trápení. Je velmi upřímná s mámou atd. jako s přítelkyněmi.
Přivádí ji sem peněžní záležitost. Dluží a chce si půjčit peníze, ale když zjistila, že Derwies odjel, je velmi nepotěšená. Zdá se, že nadělala dluhy a chce to zařídit tak, aby je nemusela přiznat manželovi. Je to podivná domácnost. Paní bydlí v Ženevě s dětmi a s panem Yourkoffem, přítelem, který je nikdy neopouští — je to jako jedna rodina. Manžel ji přijede navštívit dvakrát ročně. Oba manželé zachovávají nejlepší vztahy, a dokonce i když jeden odchází do města, políbí se. To je jistě velmi hezké, ale... ten pán, jejich přítel, to není jasné. Protože chtěla sdělovat důvěrné věci, které jsme neměly slyšet, ona, či spíše máma nás poslala procházet se na chodbu. Nudila jsem se, a abych se pobavila, vložila jsem do jedné botičky dva sous a kvitanci; ty botičky stály u dveří. Chtěla bych vědět, co si o tom pomyslí.
Vrátily jsme se do pokoje a máma nám řekla, abychom šly domů, protože paní Sapogenikovová měla co vyprávět — a samého hrozného. Nejdřív jsem chtěla vrátit paní de Mouzay její ubrousek. Dlouho jsem klepala na dveře, až přišla paní de Mouzay — vstala z postele. Ach! Jak byla směšná! Tak maličká, kulatá jako jablíčko. Tisíckrát jsem se omluvila, její dcera odešla venčit psy. Odcházela jsem, když se vracela. Zůstala jsem ještě minutu nebo dvě. Doma. Máma atd. se ještě nevrátily, je skoro jedenáct.
Všechna trápení paní Sapogenikovové způsobuje jakási Tolstá, kterou má v Ženevě — paní Richardová. Ta ošklivka poslala anonymní dopisy všem dodavatelům, že jim nezaplatí. Paní Sapogenikovová byla nucena zastavit své diamanty. A teď jí hrozí, že jí ty diamanty nevrátí. Shání peníze.

Poznámky

Italsky: „naprosto".