❦
Pondělí 9. června 1873
Lundi 9 juin 1873
Začala jsem vážně studovat kresbu.
J’ai commencé l’étude sérieuse du dessin.
Zase ty byty. To slovo se mi prostě začíná protivit. S tetou jsme si vzaly fiakr a vyrazily hledat bydlení. Nahoru dolů, dolů nahoru! Marně jsme vylezly na dvacet schodišť. Je tu několik věcí, které by nám mohly vyhovovat, ale nemůžeme se rozhodnout (tenhle papír saje). Vrátila jsem se kolem páté, převlékla se (šedé vlněné šaty, moc sluší, tvář unavená celé ty dny), abych šla zkoušet modré šaty, ale obchod byl kvůli úmrtí zavřený. Jsem stále velmi unavená, cítím se mdlá, neschopná pracovat — letní měsíce v Nice mě ničí. Nudím se, nikdo tu není, horko mě dráždí, jsem podrážděná, nudím se a každou chvíli jsem připravená plakat. Ničí to mou povahu, zdraví, zevnějšek, zkrátka! Trpím! Bože! Bože! Nech mě odjet z Nice, ve jménu Svaté Panny a našeho Spasitele! Nemám minutu klidu. Ach! Pane, zachraň mě!!! Žijeme jen jednou. Trávit léta zde — to je smrt! To je ztratit polovinu života! Teď pláču, na papír mi padla slza. Ach! Kdyby máma a ostatní věděli, kolik mě to stojí tady zůstávat, jistě by mě nedrželi v této příšerné poušti. Ztrácím zdraví neustálým rozrušením, nudou, tím... nevím čím. Když je člověk takto neustále rozrušený, stárne předčasně, stává se zlým!
Toujours les appartements. Ce mot commence tout simplement à me dégoûter. Ma tante et moi, nous prîmes un fiacre et nous allâmes à la recherche d’une habitation. D’en haut en bas, de bas en haut ! Nous avons monté une vingtaine d’escaliers sans succès. Il y a plusieurs choses qui peuvent nous convenir, mais on ne se décide pas (ce papier boit). Je suis rentrée vers cinq heures, j’ai changé de toilette (robe grise de drap très bien, la figure fatiguée tous ces jours) pour aller essayer la robe bleue, mais nous trouvâmes le magasin fermé pour cause de décès. Je suis encore très fatiguée, je me sens molle, incapable de travailler, les étés à Nice me tuent. Je m’ennuie, il n’y a personne, la chaleur m’énerve, je suis irritée, je m’ennuie et je suis à chaque instant prête à pleurer. Cela abîme mon caractère, ma santé, mon extérieur, enfin ! Je souffre ! Mon Dieu ! Mon Dieu ! Faites-moi partir de Nice, au nom de la Sainte Vierge et de notre Sauveur ! Je n’ai pas une minute de repos. Oh ! Seigneur sauvez-moi !!! On ne vit qu’une fois. Passer les étés ici, c’est la mort ! C’est perdre la moitié de la vie ! Je pleure maintenant, une larme est tombée sur le papier. Oh ! si maman et le reste savaient combien cela me coûte de rester ici, ils ne me garderaient pas bien sûr dans cet affreux désert. Je perds ma santé à cause de l’agitation continuelle, de l’ennui, de la... je ne sais quoi. Quand on est agité comme cela, toujours on vieillit avant le temps, on devient méchant !
Ve jménu toho, co mám na světě nejdražšího, zapřísahám Tě, můj Bože, abys mě uklidnil, abys mi vrátil klid.
Au nom de ce que j’ai de plus cher au monde, je Vous conjure, mon Dieu de me tranquilliser, de me rendre le repos.
na okraji
Koupala jsem se v moři.
dans la marge J’ai pris un bain de mer.
Nic o něm mě nezaměstnává — je to tak dávno, co jsem o něm nic neslyšela, že mi připadá mrtvý. A pak jsem v mlze, minulost si sotva pamatuji, budoucnost se mi jeví ohyzdná! Úplně jsem se změnila, pleť mi ztmavla, vlasy také, zhubla jsem, oči jsou propadlé, pod nimi kruhy, rty bledé, hlas ochraptělý; jsem ošklivá, velmi ošklivá. Dříve, když jsem se probudila, byla jsem růžová a bílá, svěží. Teď! Ale co mě tak rozžírá? Co se mi stalo? Co se mi stane? Ještě jednou Tě prosím, netrestej mě za mé vrtochy a hrubosti k mámě a k ostatním!
Rien ne me préoccupe de lui, il y a si longtemps que je n’entends rien qu’il me semble mort. Et puis je suis dans un brouillard, le passé je m’en rappelle à peine, l’avenir me semble hideux ! Je suis toute changée, mon teint a bruni, mes cheveux aussi, je suis maigrie, les yeux sont enfoncés, sous les yeux des sacs, les lèvres pâles, la voix enrouée; je suis laide, très laide. Avant en me réveillant j’étais rose et blanche, fraîche. Maintenant ! Mais qu’est-ce qui me ronge ainsi ? Que m’est-il arrivé ? Que m’arrivera-t-il ? Encore une fois je Te supplie de ne pas me punir pour mes caprices et mes grossièretés à ma mère et le reste !
Jako by mi nějaký hlas říkal, abych se změnila, jinak bude pozdě. Budu potrestána, jestli se nezměním. Vytrpím vše. Budu hodná, mírná, jen mi v tom pomoz, můj Bože!
Il me semble qu’une voix me dit de changer ou il sera trop tard. Je serai punie si je ne change pas. Je supporterai tout. Je serai bonne, douce, seulement aide-moi en cela, mon Dieu !
Přišli Tchernikoff, paní Teplakoffová, Daniloff a ještě nevím kdo. Nevyšla jsem; pak všichni do Monaka kromě dědečka a mě.
Tchernikoff, Mme Teplakoff, Daniloff et encore je ne sais qui sont venus. Je ne suis pas sortie, puis tout le monde à Monaco excepté papa et moi.