Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 30. května 1873

V osm, po hodině malby — ach! Musím říci, že jsem měla znamenitý rozhovor s panem Bensou. Řekla jsem mu, že chci studovat vážně, že chci začít od začátku, že to, co dělám teď, mě nic neučí, že je to ztracený čas, že chci od pondělka znovu začít kreslit — není to jeho vina, že mě neučí jak náleží. Myslel si, jak mi dnes vysvětlil, že jsem před ním brala hodiny a dělala všechny ty oči, ústa, nosy atd. atd. To mi lichotilo, protože kresby, co mu ukázali, byly první v mém životě a udělané mnou samotnou.
Přinesli dvoje šedé šaty, velmi dobré. Cestovní šaty jsem si oblékla dnes. Ve dvě jsme tedy šly s hraběnkou de Mouzay a její dcerou a paní de Ballore s manželem k otci Lavignovi. Ukáže nám Notre-Dame.
Nejprve jsme byly u něj v salonu — je krajně milý, vypadá jemně, klidně, laskavě (s kočičími drápky), dokonce žertuje. Ukázal nám všechna bohatství kostela, kalichy, kaditelnice, kříže a ornáty. Formy sice nejsou nutné, ale je to zvykem a nejsou přebytečné, je to dokonce nutné jako umění, protože jsou tam nádherné věci (cestovní šaty výborné) — ale ty ornáty, které jsou nesmírně bohaté, jsou podle mě zbytečné. Lépe by udělal, kdyby ty peníze dal chudým — ten kněžský darebák. Na Francouzky má takový vliv, že je to k politování! Dokonce svým vlivem způsobil, že se mnoho bohatých dívek nevdává, zasvětí život takzvaně dobrým skutkům a zanechají svůj majetek knězi.
Je to nebezpečný člověk, neboť je velmi výmluvný. Nechci ho často poslouchat, protože aniž bych chtěla, uvěřila bych tomu, co říká, a kdybych neuvěřila, byla bych tak nacpaná jeho jezuitskými zásadami, jež se vkrádají do duše jako had pod květinami, že bych už nevěděla, komu věřit, čeho si vážit.
Jsem dost pevná ve svých přesvědčeních, ale v mém věku a s tou trochou zkušeností, co mám, se dá má duše tak snadno zkazit a mé přesvědčení zničit! Jeho slova, i když se neobracejí přímo na mě, mohou působit jako jed. Marně říkám, že jsem silná, že toho vím hodně, že mé přesvědčení je pevné — to vše je nic. Později uvidím, jak málo zkušeností mám a jak jsem teď dítě, ačkoli se považuji za tak moudrou. Kéž mě Bůh ochrání.
Neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
A ty staré Francouzky! Dotknout se otce Lavigna na rameni — do ráje; na paži — do očistce; na zádech — do pekla! Ať je čert vezme! Jsou hloupé. Paní de Mouzay mu oprášila rukáv. Jak umí vytahovat peníze!