Středa 28. května 1873

Mercredi 28 mai 1873

Koupala jsem se v moři, nebyl tam skoro nikdo.

Je me suis baignée dans la mer, il n'y avait presque personne.

Paní de Mouzay nás dnes pozvala na oběd. Má narozeniny. Nechtěla jsem jít, ale tolik prosila v dopise, že jsem šla (růžové šaty). Doufala jsem, že tam nebudou ti mladíci páté kategorie, navíc Francouzi — ještě o stupeň níže. Ale bohužel tam jeden byl a posadila jsem ho mezi sebe a Dinu. Myslím, že paní de Mouzay věří, že mi dělá radost, když ho k nám posadí. Ale je to pro mě prostě trest. Nakolik miluji společnost mužů ze společnosti, lidí, kteří — nevím, jak říci — zkrátka prvotřídních, natolik nenávidím společnost těch odporných mužů.

Mme de Mouzay nous a invitées aujourd'hui à dîner. C'est son anniversaire de naissance. Je ne voulais pas aller, mais comme elle a tant prié dans sa lettre je suis allée (robe rose). J'espérais qu'il n'y aura pas *ces* jeunes gens de cinquième qualité et français, encore un grade de moins. Mais malheureusement il y en avait un et je l'ai mis entre moi et Dina. Je crois que Mme de Mouzay croit me faire plaisir en le mettant à côté de nous. Mais c'est tout simplement une punition pour moi. Autant j'aime la société d'hommes du monde, des gens qui, je [ne] sais comment dire, enfin de la première qualité, autant je déteste la société de ces hommes détestables.

Odměnou mi ovšem bylo, že jsme měly u stolu nejproslulejšího darebáka celého města, a ještě víc — ctihodného otce Lavigna. Je to bývalý jezuitský mnich, vyhnaný z kláštera, přišel do Nice bez jediného sou. Teď je bohatý, jí a pije jako vrchnost a postavil nádherný kostel na Avenue de la Gare z výtěžku svých sbírek a kázání. Mluví dobře, ale je to jezuita, darebák, katolický kněz, aristokrat — tím je řečeno vše. Při večeři nám kázal všemožné nesmysly: „Stačí se modlit a nic nedělat, abyste byli v nebi. Kdo pracuje celý den, nezaslouží si nic; kdo se celý den modlí, je v nebi." Ten darebák! V pátek ve dvě se půjdeme podívat na jeho kostel.

J'étais récompensée d'ailleurs, nous avions la plus fameuse canaille de toute la ville, et même plus, c'est le Révérend Père Lavigne. C'est un ex-moine jésuite, chassé du couvent, venu à Nice sans un seul sou. Maintenant il est riche, mange et boit plus que bien et a bâti une splendide église à l'avenue de la Gare, par le produit de ses quêtes et par ses sermons. Il parle bien mais c'est un jésuite, une canaille, un prêtre catholique, aristocrate, c'est tout dire. Il nous a prêché toutes sortes d'absurdités à dîner: "Il faut prier et ne rien faire pour être au ciel. Si on travaille toute la journée, on ne mérite rien, si on prie toute la journée on est au ciel". Canaille qu'il est ! Nous allons voir son église vendredi à deux heures. Il

Má velký úspěch díky svým kázáním — co se mě týče, nedala bych mu ani sou za ty báchorky, co říká. Je ostatně pozoruhodné vidět ctihodného otce Lavigna na vlastní oči, a nezlobím se, že jsem na ten oběd šla.

a beaucoup de succès par ses sermons, quant à moi je ne lui aurais pas donné un sou pour toutes les balivernes qu'il dit. C'est une curiosité d'ailleurs de voir *le Révérend Père Lavigne* et je ne suis pas fâchée d'être allée à ce dîner.

Vrátily jsme se v devět.

Nous sommes retournées à neuf heures.

Budu učit Palajku ruskou abecedu.

Je vais apprendre l'A B C russe à Palajka.

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam

O projektu

Kompletní, nekrácený deník Marie Bashkirtseff (1858–1884). Svobodně přístupný, ve více jazycích.

Odkazy

O Marii
O projektu
Přispět k překladu
Soukromí

"Budu slavná, nebo zemřu." Je serai célèbre ou je mourrai.
— Marie Bashkirtseff, 1884

CC BY-NC-SA 4.0 | Verze 0.2.0-fcc9535aa | GitHub