Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 20. května 1873

Krásné počasí. V půl desáté jsem šla s mámou prohlížet byty. Slečna Collignon odešla k panu Lefèvrovi — skoro každý den chybí; neměla jsem tedy co dělat a šla jsem. Neboť vím, že dokud se do ničeho nevložím, nic nebude. Není to prázdná domýšlivost, ale přesvědčila jsem se o tom už několikrát. A skutečně, dnes jsem šla a téměř jsme si pronajaly byt [sic]. Mám, to musím přiznat, hodně energie (růžové šaty, dobré). Pak jsem se vrátila a máma odjela do Monaka promluvit s Georgesem ohledně té aféry. Já jsem si vzala Markevičovou a šly jsme hledat bydlení. Našla jsem — a něco krásného, přímo na promenádě! U moře! Kéž nám Bůh dovolí ho vzít. Doma
jsem sešla k Markevičové a uvařily jsme si čokoládu. Je to hodné děvče, dobře jsme se pobavily. Při večeři Dina naznačila, že v noci mluvím o.... Řeč byla o tom, kdo je zamilovaný. Řekla, že ona ne, ale že Marie ano, a že mluví v noci!! „A o kom ještě!..." Ví to, protože jak se říká, mluvím ze spaní. Zvlášť naposledy, když se mi o něm zdálo, jsem velmi zřetelně vyslovila jeho jméno. Sama jsem se divila, protože ze spánku člověk sotva mluví, a když jsem mluvila o něm, vyslovila jsem jeho jméno tak jasně, že jsem se málem probudila.