❦
Středa 14. května 1873
Mercredi 14 mai 1873
Před sedmou jsem snědla talíř jahod. V devět jsme já a slečna Collignon šly pěšky k Howardovým (fialové šaty). Byla jsem ve špatné náladě, neboť při obědě a po něm byly scény kvůli angličtině. Slečnu Collignon by měli nutit mluvit, a místo toho mučí mě až do vyčerpání.
Avant sept heures, j’ai mangé une assiette de fraises. A neuf heures moi et Mlle Collignon nous sommes allées à pied chez les Howard (robe violette). J’étais de mauvaise humeur car à et après déjeuner il y avait des affaires pour la langue anglaise. C’est Mlle Collignon qu’on devrait forcer à la parler et au lieu de ça on me martyrise jusqu’à épuisement.
Prosila jsem, aby se jelo do Vídně, dávala jsem tisíc důvodů, nakonec jsem říkala, že nechci zůstat přes léto v Nice. Plakala jsem, prosila, byla jsem smutné, znuděné nálady, neměla jsem chuť nic dělat, s nikým mluvit.
J’ai prié qu’on aille à Vienne, je donnais mille raisons, enfin je disais que je ne veux pas rester l’été à Nice. J’ai pleuré, je demandais, j’étais d’une humeur triste, ennuyée, je n’avais envie de rien faire, de parler à personne.
Šla jsem s rozzlobeným, spíše znuděným výrazem. Měla jsem zachmuřenou tvář. Ach! Když si člověk pomyslí, jak je člověk ubohý! Když jsme přicházely, ještě na aleji, která k nim vede, musela jsem se snažit změnit výraz, náladu; musela jsem se usmívat, tvářit se vesele, spokojeně, že je vidím atd.
Je me suis mise à marcher d’un air fâché, où plutôt ennuyé. J’avais la figure sombre. Ah ! quand on pense comme l’homme est misérable ! Je dus en arrivant, encore sur l’avenue qui mène chez eux, essayer de changer de figure, d’humeur; je devais sourire, avoir l’air gai, contente de les voir, etc.
Každé zvíře si může, když se mu zlíbí, dělat, jaký chce obličej. Nemusí se usmívat, když chce plakat. Když nechce vidět sobě rovné, nevidí je. A člověk, otrok všeho a všech! A přece si to sama ukládám, sama mám ráda společnost, ráda chodím, ráda, když přijdou. Je to poprvé, co jdu proti svému přání, a kolikrát půjdu později? Kolikrát budu muset jít, když budu chtít zůstat, a usmívat se, když budu chtít plakat! A tento život, ten společenský, jsem si zvolila sama. Ach! ale pak už nebudu mít žal, až budu velká, až on bude
Chaque animal peut, quand ça lui plaît, faire la figure qu’il veut. Il n’est pas obligé de sourire lorsqu’il a envie de pleurer. Quand il ne veut pas voir ses semblables, il ne les voit pas. Et l’homme, esclave de tout et de tous ! Et cependant moi-même je m’inflige cela, moi-même j’aime le monde, j’aime à aller, j’aime qu’on vienne. C’est la première fois que je vais contre mon désir et combien de fois irai-je plus tard ? Combien de fois, ayant le désir de rester je serai obligée d’aller, voulant pleurer, je serai obligée de sourire ! Et c’est moi-même qui me suis choisie cette vie, cette vie mondaine. Ah ! mais alors je n’aurai plus de chagrin, quand je serai grande, quand il sera
se mnou. Budu vždy veselá a dobře naladěná. Teď je to proto, že chci jet do Vídně a nemohu, a ještě tisíc věcí, které nemohu dělat sama, ale pak budu mít svou vůli. Budu moci dělat, co chci, jet, kam chci, prostředky to dovolí a, jestli člověk dobře hospodaří a s Boží pomocí, má vždy dost, a pak s ním, mohu být nešťastná? Nebude se stavět proti mým přáním, totiž budeme mít tatáž. Já ustoupím jemu, on mně, lze žít šťastně. Řeknou, že chci dokonalost; ale ta může existovat. Není, protože si nikdo nedal tu námahu, nebo spíše všichni ji považovali za tak obtížně dosažitelnou, že se ani nesnaží. A někdy to, co vypadá tak.....1 Z dálky se to může zdát tak daleko, že sama naděje
avec moi. Je serai toujours gaie et disposée. Maintenant c’est parce que je veux aller à Vienne et que je ne puis pas, et encore mille choses que je ne puis faire de moi-même, mais alors j’aurai ma volonté. Je pourrai faire ce que je veux, aller où je veux, les moyens le permettront et, si on ménage bien ses affaires et avec l’aide de Dieu, on a toujours assez, et puis avec lui, puis-je être malheureuse ? Il ne s’opposera pas à mes désirs, c’est-à-dire que nous aurons les mêmes. Je lui céderai, il me cédera, on peut vivre heureux. On dira que je veux une perfection; mais elle peut exister. Elle n’est pas, parce que personne ne s’est donné la peine, où plutôt tous l’ont cru si difficile à atteindre qu’on ne tâche même pas. Et quelquefois ce qui paraît si..... It may look at the distance so far as that the very hope
na jeho dosažení vypadá jen jako marná chiméra. Nevadí, vytrvej v naději a jdi dál, a vzdálenost se bude s každým krokem znatelně zkracovat.2
of attaining it, seems but a vain chimera. Never mind, bear hopefully on, and the distance will lessen palpably with every step.
Budu tedy vždy spokojená, šťastná.
Je serai donc toujours contente, heureuse.
Paní Savelieffová zemřela včera večer v jedenáct. Ve dvě odpoledne šly máma a Dina na pannychidu3, dnes. Večer v osm jsme tam šly s mámou, bylo tam mnoho dam. Co říci o té scéně? Bolest napravo, bolest nalevo, bolest na stropě, bolest na podlaze, bolest vyjádřená v každé židli, bolest ve světle svící, bolest v samotném vzduchu. Paní Pattonová (její dcera) dostala hysterický záchvat4 po pannychidě. Děťátko plakalo také (všichni). Líbala jsem jí ruce, vedla ji, posadila ji vedle sebe. Chtěla jsem jí říct pár slov útěchy, ale nemohla, a jaká útěcha! Jedině čas! To, co jsem řekla předtím, mi připadalo dobré, a pak se mi to zdálo trpké a hloupé. Řekla jsem, že nikdo není tak k politování jako ten starý, který zůstává sám, sám, sám. Ach! Bože, co dělat? Vše musí skončit. Tak uvažuji já, ale kdyby zemřel někdo z našich, neřídila bych se tím.
Mme Savelieff est morte hier soir à onze heures. A deux heures de l’après-midi, maman et Dina sont allées à la pannychide, aujourd’hui. Le soir à huit heures moi et maman, nous allâmes là, il y avait beaucoup de dames. Que dirait-on de cette scène ? Douleur à droite, douleur à gauche, douleur au plafond, douleur au plancher, douleur exprimée dans chaque chaise, douleur dans la lumière des cierges, douleur dans l’air même. Mme Patton (sa fille) a eu le hysterics, après la pannychide. Bébé pleurait aussi (tous). Je lui ai embrassé les mains, je l’ai mené, je l’ai assise à côté de moi. Je voulais lui dire quelques mots de consolation, mais je ne pouvais pas, et quelle consolation ! Le temps seul ! Ce que j’ai dit avant me semblait bon et puis je l’ai trouvé acerbe et bête. J’ai dit que personne n’est aussi à plaindre que le vieux qui reste seul, seul, seul. Ah ! mon Dieu que faire ? Tout doit finir. Voilà mon raisonnement, mais si quelqu’un des nôtres mourrait je ne le mettrais pas en pratique.
U Howardových, dost pobavená, udělaly vše, co mohly, jaké hodné děti, mám je tak ráda.
Chez les Howard, assez amusée, ils ont fait tout ce qu’elles pouvaient, quels bons enfants, je les aime tant.
Poznámky
Pozn. překl.: Od tohoto místa v originále anglicky – citát z románu „Mrs Haliburton’s Troubles“, který si Marie opsala 20. dubna; pokračuje v dalším odstavci. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky. ↩
Pozn. překl.: Pannychida (rusky panichida) – pravoslavná zádušní pobožnost za zemřelé. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „hysterics“. ↩