Čtvrtek 24. dubna 1873

Krásně, ale větrno. Vstala jsem o hodinu dříve než obvykle, v šest jsem byla hotová. Od sedmi do půl osmé na terase.
Slečnu Collignon bolí hlava a já jsem volná.
Ale teď co se stalo — nejprve musím říci, že jsme se asi před osmi měsíci pohádali s jednou ruskou rodinou Tolstoyových, protože naše opice pokousala jejího syna.
Byly z toho scény, paní Tolstoyová k nám chová neobyčejnou nenávist a šíří ty nejstrašnější a nejčernější pomluvy, jaké si lidský duch dovede představit. Nevěřím, že příčinou je opice, jsou tu skryté důvody, o kterých nevíme. Od té doby spolu vycházíme velmi špatně, či spíše vůbec, jen nám dělají grimasy, ukazují jazyk atd.
Tentokrát mohu tvrdit, že jsme v právu a že jsme si nic nezasloužili.
A scény byly i velmi nepříjemné. Je tedy zcela přirozené, že když jsme dnes vyjížděly v kočáře (máma, Dina, Markevitchová a já) a uviděly Tolstoyovou, jak k nám vchází pod záminkou, že ukazuje byt přátelům, byly jsme pobouřeny a máma nařídila služebnictvu, aby ji nepouštělo dovnitř, přibližně takto:
„Nepouštějte paní Tolstoyovou, ostatní si mohou prohlédnout byt, ale lidé, kteří nás pomlouvají, kteří nám působí tolik zla, kteří dokonce píší do novin, nemohou vstoupit ke mně do domu.“
Navzdory tomu Tolstoyová stoupá nahoru a tvrdošíjně se dobývá dovnitř přes námitky sluhy. Ale podaří se jí v tom zabránit. Máma mluvila velmi dobře, důstojně a výmluvně. Dámy, které byly s ní, řekly, že je vyhodili. Tak máma praví:
„Mýlíte se, mesdames, vy si byt prohlédnout můžete, ale tato žena vstoupit nemůže, je všeho schopná, může nám ukrást dopisy, papíry.“
Pak si ještě s Tolstoyovou vyměnily pár slov: „žena, sama matka rodiny, která píše“ (psala nám anonymní dopisy, jakož i spoustě dalších lidí, a říkala o nás ty nejstrašnější věci) „dopis dítěti urážející jeho matku, to není žena, ale běhna“.
To bylo řečeno jí i jemu bez svědků; nic neřekli, ale se zbabělými tvářemi odešli. Všichni jsme natolik ohromeni její drzostí, že je to nad veškerý popis.
na okraji
Máma šla poté ke staré Pattonové, která to přijala s rozhořčením a je zcela na naší straně. Pak k paní Savelieffové, která je velmi nemocná.