❦
Čtvrtek 10. dubna 1873
Jeudi 10 avril 1873
Prší.
Il pleut.
Ve dvě jsme šly se slečnou Collignon k Howardovým, kde jsme zůstaly celé odpoledne do pěti. Jsou velmi milí, zbožňují mě, jak jsem říkala, diví se, kolik studuji, jak hraji atd. atd. Když jsem jim řekla, že hodlám změnit styl svých šatů na jednodušší, divili se, nechtěli věřit.
A deux heures moi et Mlle Collignon chez les Howard, où nous y restâmes toute l’après-midi jusqu’à cinq heures. Ils sont très aimables, ils m’adorent comme j’ai dit, ils s’étonnent combien j’étudie, comment je joue etc. etc. Quand je leur ai dit que j’allais changer le genre de mes toilettes pour la simplicité, ils s’étonnèrent, ne voulaient pas croire.
Trochu jsem se předváděla. Celkově jsem dobře strávila čas.
J’ai fait un peu du chic. En somme j’ai bien passé mon temps.
Mám raději Hélène než Lise, je méně dětská, méně nadšená, méně se mazlí!
J’aime mieux Hélène que Lise, elle est moins enfant, moins enthousiaste, moins embrasseuse !
Pak doma (vikuňový kabátek) mě paní Markevitchová učesala [sic] velmi pěkně po vzoru Galvových, nasadila jsem tetiččin šedý klobouk, který má také ten styl, a s radostí jsem viděla, že mohu snadno vypadat jako ony, ba i lépe — a že jsou to jejich účesy a jejich šaty, co je dělá, a ne ony, kdo dělá šaty.
Puis à la maison (vêtement vigogne) Mme Markevitch m’a couaffée [sic] très bien dans le genre des Galve, j’ai mis le chapeau gris de ma tante qui a aussi le même genre et j’ai vu avec plaisir que je pouvais facilement être comme elles et mieux encore et que c’est leurs coiffures, leurs toilettes qui les font, et non elles qui font les toilettes.
Doma kolem pěti. Nepřestávám na něj myslet, není minuty, kdy bych na něj nemyslela. Nemá smysl šestatřicetkrát opakovat, že ho miluji — vím to já a především to ví Bůh.
A la maison vers cinq heures. Je ne cesse point de penser à lui, il n’est pas une minute où je ne pense pas à lui. Il est inutile de répéter trente-six fois que je l’aime, je le sais et Dieu le sait surtout.
Můj deník se omezuje na popis mých citů, mých dojmů.
Mon journal se borne à la description de mes sentiments, de mes impressions.
Co kdybych popsala, co se děje kolem mě? Bylo by to příliš dlouhé, ostatně všechny dny jsou stejné; často jezdíme do Monaka, do divadla, u oběda dědeček vyhledává hádky, já bohužel nemám trpělivost mlčet, přijdou hrubá slova. Rozejdeme se uraženě. Ale večer mu řeknu dobrou noc a vše je zapomenuto.
Si je décrivais ce qui se passe autour de moi ? Ce serait trop long, d’ailleurs tous les jours sont la même chose; on va souvent à Monaco, au théâtre, à dîner grand-papa cherche querelle, moi malheureusement n’ai pas la patience de me taire, de gros mots viennent. On se sépare en boudant. Mais le soir je lui dis bonsoir et tout est oublié.
Chudák, je starý! I když mi říká nepříjemné věci; zvláště když napadá mou rodinu, mé jméno, to se nedá snést.
pauvre, il est vieux ! quoiqu’il me dit des choses désagréables; surtout quant il attaque ma famille, mon nom, ça ne se supporte pas.
S mámou a tetičkou občas mluvíme o Prodgersových, Souvoroffových a jiných věcech. Ale nikomu se nesvěřuji. A tím lépe. Člověk toho později nelituje. Jsem tedy se všemi svými rozhodnutími, se všemi svými plány do budoucna uzavřená do sebe. Slečna Collignon je zlá, rozmarná, nudná, co bych ještě řekla?... Že většina hádek mezi mnou a mámou pochází z toho, že ona, místo aby mě vyslechla do konce, předbíhá všechna moje slova a říká: „Nekřič, nenadávej, neříkej hrubosti“ – když to nejen nemám v úmyslu, ale když jdu, abych ji objala, tak se skutečně zastavím a řeknu jí nepříjemné věci. Je to její chyba.
Avec maman et ma tante on parle des Prodgers, des Souvoroff et d’autres choses quelquefois. Mais pour mes confidences je n’en fais à personne. Et tant mieux. On ne s’en repentit pas plus tard. Je suis donc pour toutes mes décisions, pour tous mes plans futurs renfermée en moi-même. Mlle Collignon est méchante, capricieuse, ennuyeuse, que dirais-je encore ?... Que la plupart des querelles entre moi et maman proviennent de ce qu’elle, au lieu d’écouter jusqu’au bout ce que je dis, prévient toutes mes paroles me disant: Ne crie pas, ne gronde pas, ne dis pas des grossièretés, quand je n’ai non seulement envie de le faire, mais lorsque je viens pour l’embrasser, alors je m’arrête en réalité et lui dis des choses désagréables. C’est sa faute.
To je to, co mě obklopuje. Ach! ještě Dina, ale ta spí, a nic víc; nedovedu si představit, jaké myšlenky má. Nedovedu ji prohlédnout — lhostejná ke všemu. Musí mít nějaké tajemství.
Voilà ce qui est autour de moi, ah ! encore Dina, mais celle-là dort, et rien de plus, je ne puis m’imaginer quelles pensées elle a. Je ne puis la deviner, apathique pour tout. Elle doit avoir quelque secret.