❦
Čtvrtek 4. září 1884
Onehdy Bastien vsunul nohu do Dininy botičky s lehkostí, která nás ohromila. A tvrdil, že by vešel i do mých střevíčků – a co je na tom strašné, je to, že se mu to povedlo. Ne celou nohou, ne pohodlně – ale vešel. A ještě mě těšil slovy, že by v nich nemohl vydržet deset minut. Tomu věřím. Je stejně malý jako já – ale je to přece muž... Ostatně jeho matka vypráví, že jako dítě byl tak malý, tak malý, že si ho přicházeli prohlížet. A ona věří, že od té doby velmi povyrostl.# Jeudi 4 septembre 1884 L'autre jour Bastien est entré dans la bottine de Dina avec une facilité qui nous a consternés. Et il a prétendu qu'il entrerait dans mes souliers et ce qu'il y a d'épouvantable c'est qu'il l'a fait. Pas entièrement, pas à son aise, mais il y est entré. Et il me consolait encore en disant qu'il ne pourrait y rester dix minutes. Je crois bien. Il est aussi petit que moi mais c'est un homme... Du reste sa mère raconte qu'il était si petit étant enfant, si petit qu'on venait le voir. Et elle croit qu'il a beaucoup grandi depuis.