❦
Středa 26. března 1884
Obraz je načrtnut. Architekt píše, zda může dnes večer přijít na večeři, a dodává: „Vím, jaké sympatie chováte ke mně — i k mému bratrovi — a přijdu si s vámi pohovořit o tom, co mi tak leží na srdci.“Mercredi 26 mars 1884Le tableau est ébauché. L’architecte écrit pour demander s’il peut dîner ce soir et ajoute « Je sais la sympathie que vous avez pour moi et pour mon frère aussi et j’irai causer avec vous de ce qui me tient tant à cœur. »
Vzhledem k těmto slovům přátelství a skutečně vážné nemoci Julesově máma a dokonce i Rosalie mi přísně doporučily, abych si nedovolila žádné vtipkování... Bylo by to kruté a nevkusné... Koneckonců měl v kapse dopis, který ten zatracený Jules psal svému příteli Charlotovi, to jest rytci Baudovi. Na mou prosbu nám ho dává.
Vu ces mots d’amitié et la maladie vraiment grave de Jules maman et même Rosalie m’ont bien recommandé de ne me permettre aucune blague... Ce serait cruel et de mauvais goût... Enfin il avait dans la poche une lettre que ce Jules de malheur écrit à son ami Charlot i.e. le graveur Baude. Il nous la donne sur ma prière.
Osm stránek špinavého drobného škrábavého písma a škrtanců — jako můj slavný korespondent.
Huit pages d’une sale petite écriture éraillée et des ratures, comme mon illustre correspondant.
Ten dopis je prostě okouzlující — píše v něm, co říká „máma“... o Arabech... vyšel s „mámou“... pak čerstvé dojmy a okouzlující, srdečné věci — ne věci obyčejného člověka... Zkrátka ten dopis, který mi otvírá soukromí člověka, jejž sotva znám, na mě jistým způsobem zapůsobí — a začínám se ušklíbat, citovat pasáže a zesměšňovat je — a nakonec říkám, že „tenhle tvor ani není nemocen!“ Posuďte účinek. A když se všichni ohradili, architekt prohlásil, že to nemůže snést — že je to jako smát se Bohu před knězem atd. atd. atd. Že kdyby nebyl nemocen, neřekl by nic — ale že je téměř odsouzen — že může zemřít — a já si vybírám tento okamžik, abych atd. atd. atd.
Cette lettre est tout bonnement charmante, il y parle de ce que dit « maman »,... des arabes... il est sorti avec « maman », puis des impressions fraîches et des choses charmantes et de cœur et pas d’un homme ordinaire... Enfin cette lettre qui me fait pénétrer dans l’intimité de cet homme que je ne connais presque pas, me fait une certaine impression et je me mets à ricaner, à citer des passages en les ridiculisant et puis par dire que « cet être n’est même pas malade ! » Jugez de l’effet. Et comme chacun se récriait l’architecte dit qu’il ne peut pas supporter ça, que c’est comme si on riait de Dieu devant un prêtre etc. etc. etc. Que s’il n’était pas malade, il n’aurait rien dit, mais qu’il est presque condamné, qu’il peut mourir et que je choisis ce moment pour etc. etc. etc.
Zkrátka — protože jsem nebyla v právu — dopustila jsem se nejprve pochybného žertu: požádala jsem ho, aby mi ukázal všechny Julesovy dopisy... a to celou hodinu. A když jsem viděla, že odchází se špatným dojmem, obvinila jsem ho, že mě špatně posuzuje, uráží mě, ohavně vykládá nevinné věci a přisuzuje mi hnusné city. A skončila jsem tím, že jsem ho vyzvala, aby mě poprosil o odpuštění. Přeme se o tom od dvanácti do dvou bez deseti v předsíni.
Enfin comme j’avais tort, j’ai d’abord fait la plaisanterie douteuse de lui demander à voir toutes les lettres de Jules... et ça pendant une heure. Et comme je le voyais partir sous une impression mauvaise je l’ai accusé de me méconnaître, de m’insulter, d’interprêter d’une façon odieuse des choses innocentes et de me prêter des sentiments exécrables. Et je finis par le sommer de me demander pardon. Nous en discutons de douze à deux heures moins dix minutes dans l’antichambre.
Tvrdí, že není vinen — my všechny ho ujišťujeme, že ano — a že navíc chceme ty dopisy jako důkaz přátelství. Když je to důkaz přátelství a on ke mně přátelství chová — dostanu dopis — ale co se týče žádosti o odpuštění — zde je znění: „Jestliže jsem vás nevědomky urazil, prosím vás o odpuštění.“
Il prétend qu’il n’est pas coupable, nous toutes l’assurons que si et qu’en plus il faut les lettres comme preuve d’amitié. Du moment que c’est comme preuve d’amitié et qu’il en a pour moi j’aurai la lettre mais quand à me demander pardon voici le texte : si sans le savoir je vous ai offensée je vous demande pardon. »
Zítra budu mít jeho dopis.
Demain j’aurai sa lettre.
Způsob, jakým o tom Julesovi mluvím, je jistě zvláštní — zasypávám ho špičkami — ale... je to proto, že jsem dotčena tím, že pro něj nejsem nic — a to přiznat nemohu. Žárlím na veškeré jeho přátelství — a jakým právem mohu přiznat takové nároky? Architekt to bere jako ateliérové vtipy pochybného vkusu — a tak ať si to raději myslí. Pokaždé chci zachovat důstojnost a nestarat se o to — ale pak přestřeluji a říkám tvrdé věci. Vcelku není rozumné takhle popichovat toho architekta: „řekněte mu, že jím pohrdám“ nebo „polibte ho ode mě.“ Nebude to opakovat tomu nemocnému člověku, který mě sotva zná a nemá tušení o tónu, jakým o něm mluvím...
Certainement mes façons de parler de ce Jules sont étranges car je le crible de pointes mais... c’est que je suis vexée de n’être rien pour lui, or je ne peux pas avouer ça. Je suis jalouse de toutes ses amitiés, et à quel titre puis-je avouer de telles prétentions ? L’architecte prend ça comme des blagues d’atelier d’un goût douteux et j’aime mieux qu’il croit ça. Je veux chaque fois faire de la dignité et ne m’en point occuper mais alors je passe la mesure et dis des choses dures. En somme ce n’est pas raisonnable de tirailler comme ça cet architecte: « dites-lui que je le méprise » ou « embrassez-le de ma part. » Il n’ira pas le répéter à cet homme malade et qui me connaît peu et n’a pas la moindre idée du ton que je prends pour en parler...
Zkrátka to všechno zůstává dost hloupě nesouvislé.
Enfin tout cela reste à l’état d’incohérence assez bête.
Říká mi ten bratr Jeho, že mu o mé krajině z Unie žen mluvilo více než třicet lidí. Duez mu o ní mluvil. Zkrátka, říká, měla jste jasně navrch — skutečný úspěch.
Il me dit ce frère de Lui que plus de trente personnes lui ont parlé de mon paysage de l’Union des femmes. Duez lui en a parlé. Enfin dit-il, c’est vous qui teniez la corde positivement, un vrai succès.
To je okouzlující. Dobře jsem tedy udělala, že jsem tu krajinu poslala na Salon...
Ça c’est ravissant. Aussi j’ai bien fait de l’envoyer au Salon ce paysage...