❦
Sobota 16. února 1884
Nádherný večer v Italském divadle. Jdu tam se starou Gaviniovou, jejím Denisem, princeznou Jeannou a jejím Villeneuvem, pak Saint-Amandem a Moraesem. Paní Gaviniová mě shledává pěknou, půvabně oblečenou (živůtek z černého sametu s klasickým výstřihem), hezky učesanou —Samedi 16 février 1884Une splendide soirée aux Italiens. J’y vais avec la mère Gavini, son Denis, la princesse Jeanne et son Villeneuve, puis Saint-Amand et Moraes. Mme Gavini me trouve jolie, habillée à ravir (corsage velours noir décolleté classique) bien coiffée
Poznámka editorů
[Sedm stránek vytrženo]
[Sept pages arrachées]
— a mramorová ramena, „která pěkně splývají, ramena, na nichž je vidět urozenost“.
et des épaules de marbre « qui tombent bien, des épaules où on voit la race ».
Ni víc, ni míň — Adelinin názor je vždy jen ozvěnou hloupé většiny. Nádherný ale večer nebyl kvůli tomu, nýbrž proto, že jsme měli Gayarréa,1 nesrovnatelného španělského tenora. Slyšela jsem ho v Monaku před dvěma lety. Zpívá ještě lépe. Dostalo se mu ovace, na niž nezapomene.
Rien que ça, l’opinion d’Adeline c’est l’écho de la stupide majorité toujours. Enfin ce n’est pas encore pour cela que la soirée a été splendide, c’est parce que nous avons Gayarré l’incomparable ténor espagnol. Je l’avais entendu à Monaco il y a deux ans. Il chante encore mieux. On lui fait une ovation dont il se souviendra.
I ti nejupjatější páni a nejtěsněji sešněrované dámy byli u vytržení — a je to pochopitelné, je to zázračný hlas.
Les gilets en cœur et les femmes les plus serrées étaient dans l’enthousiasme, c’est qu’aussi, c’est une voix miraculeuse.
Poznámky
Pozn. překl.: Julián Gayarre (1844–1890) — věhlasný navarrský tenor, proslulý krásou a výrazností svého hlasu, zbožňovaný po celé Evropě. ↩