Úterý 12. února 1884

Obraz.
Maršál se přišel podívat na práci své dcery a byl trochu udiven, ale nadšen. Mezi půl pátou a pátou dělám skoro celý živůtek té ženské na obraze Villevieille. To já jsem jí dala pózu atd. atd. Zkrátka —
Zkrátka... Po mé smrti udělají ty dámy totéž co spolupracovníci (?!!!) Dumase otce. Každá řekne: „To jsem jí já dala nápad na toto! To jsem jí já pomáhala provést tamto!“
Směle, přátelé. Jsem tedy hodná... neboť Villevieille mi nemůže být k ničemu...
Inu.
Nemohu modelovat, protože jsem si před třemi dny silně uhodila palec.
A bolí to hrozně — zvláště v první hodině; ale jsem Spartanka: namočila jsem prst do arnikové tinktury a levou rukou jsem se doprovázela na varhany při zpěvu Hérodiady. Mimochodem — Hérodiada je velmi krásná, ale všechno, co je v ní melodické, je velmi známé. Ukradl dva takty odtud, frázi odtamtud, konec stránky odjinud.
A to do té míry... Ale nikdo není ušetřen — Dcera paní Angotové, Offenbach, Aida, Wagner, dokonce i známé romance — Dupratův sonet.
Nádherná orchestrace a několik změn rytmu — a pak výplně. Je to přesto velmi krásné, ale není to poctivé. Myslíte-li, že vymýšlím — prostudujte partituru. Ostatně to zarazilo i jiné, nejen mne.
Chytré je vykrádat Offenbacha atd. Jsou tam okouzlující árie a vážní lidé nikdy neuvěří, že učený Massenet z Institutu... Koneckonců.

Poznámky

Pozn. překl.: Alexandre Dumas otec (1802–1870) byl proslulý tím, že pro svou plodnou tvorbu zaměstnával celou dílnu pomocníků-spisovatelů, nejznáměji Augusta Maqueta. ↩
Pozn. překl.: Narážka na spartského chlapce, který raději stoicky skrýval ukradenou lišku pod pláštěm, než aby bolestí vykřikl. ↩
Pozn. překl.: „La fille de madame Angot“ — velmi oblíbená opereta Charlese Lecocqa z r. 1872. ↩
Pozn. překl.: Massenet byl roku 1878 zvolen do Académie des Beaux-Arts (Institut de France). ↩