Středa 23. ledna 1884

Dnes se oženil Basil Kotchoubey — pojal za manželku slečnu Serranovou, dceru maršála velvyslance; teta tam šla jen ze zvědavosti.
Samozřejmě, ten velký ohyzda Kotchoubey nás nepozval.
Ach, v životě je ještě mnoho věcí... Máma v Petrohradě nic neudělala a já se z téhle bryndy nikdy nedostanu.
Malování... Ach, kdežpak!
Zatím hubnu, nevycházím, nikoho nevidím — tohle není život.
škrtnutoMoje rodina
Je mi 2... let.
Ty dámy jsou bláznivé a sní o pohádkovém princi, který si mě nikdy nepřijde najít v černých šatech potřísněných barvami — musela bych si uspořádat život, ale jak?
Saint-Amand? Ale k tomu by bylo třeba postavit dům, zařídit hmotnou stránku věci — a moje hnusná rodina se k tomu nikdy neodhodlá. dva a půl řádku začerněno
Se Saint-Amandem bych měla zajímavý salon — bylo by to žít a přitom pracovat...
Dny plynou za dny, čas ubíhá, život míjí.
Úctyhodný talent mě za všechna ta léta v neznámu a v utrpení neodmění — bylo by třeba oslnivého úspěchu, triumfu, který by se jmenoval Odveta!
A je mi dvacet... let a jsem....
A hubnu — jsem už hubená.
začerněnoDvanáct řádků začerněno