Pondělí 17. prosince 1883

Pózuje kojenec osmi měsíců na klíně své matky. Udělala jsem dvě studie — jednu en face, smějícího se, druhou spícího a sající. Protože je celý den v jedné z těchto poloh, je to dost pohodlné — pohodlné… do jisté míry.

Bojidar kreslí a Claire maluje. Myslím, že si ze mě trochu dělali legraci, protože neslyším dobře… Ale to je lidské… A já sama bych [Začerněné slovo: udělala] pravděpodobně totéž — zvlášť když není co říci a chce se za každou cenu zazářit — případ Bojidara.

Na kulhání by si člověk zvykl… Ach! Ano, ale…

Bojidar půjde přede mnou udělat kresbu na Salon — na to nestačí; nechám ho zkopírovat jednu mou kresbu, aby mohl přísahat, že ji namaloval sám — nebo mu ji udělám sama. A Claire bude dělat obraz — květiny se starou prodavačkou. To budu opět já.

Oba mě znají dost na to, aby věděli, že tajemství bude zachováno. A proč budu tak hodná? Protože… Canrobertovi mi mohou být užiteční pro Salon… Citujme, apropos protekce všeho druhu, ten obdivuhodný výrok pana Renana: „Svět je tak slabomyslný, že i ta nejčistší věc potřebuje ke svému zdaru součinnost nečistého prostředníka."¹ Co se Bojidara týče — zaplatí mi klepy za zády… Ostatně budu hodná, protože mě to nestojí žádné úsilí — je mi to spíše příjemné… Takže ani zásluh není.

Originální večeře — je nás osm a samé ženy. Ostatně většinou máme žen více než mužů — máme-li v rodině čtyři a přijde-li ještě jedna nebo dvě! Dnes večer je tu mama Čumakoffová a její husa Léonie; paní Basilewská a její přítelkyně, jméno neznám. Paní Basilewská přijela z Petrohradu a jede do Nice. Je sestřenicí kněžny Suvorovové, paní Doubeltové atd. Je to svět trochu… veselý, ale slušný — vykládejte si to, jak chcete.