Úterý 11. prosince 1883
Ráno: Nic! Odpoledne jsem načrtla hlavu holčičky pěti let, z profilu, smějící se. Hodlám udělat pět nebo šest hlav, všechny smějící se. Začíná to kojencem osmi měsíců, pak ta dívčinka z dnešního odpoledne. Pak Armandine (tanečnice, již hotová) en face v klobouku a plášťku z vydří kožešiny s kytičkou fialek na rameni. Pak přidám frajera — Bojidara ve fraku cucajícího hůlku — pak nevinnou dívku a nakonec starce nebo stařenu. To vše zarámované dohromady. „Smích je vlastní člověku." Tak různé úsměvy by mohly dát něco zvláštního. A udělám to jako Armandine — rychle; bylo by to pro malou výstavu…
Dnes večer u večeře Bailleulová a Zarondskyovi — dívka je dost milá, rozehřeji se a pronáším projevy o umění. Před večeří přišly maršálčina a Claire.