❦
Středa 21. listopadu 1883
Zarytě maluji obraz — předělávám ruce, kousky — a proto se o tom přestávám zmiňovat… protože je to práce, čas, a pořád je to tentýž obraz. Někdo, kdo mě neviděl dva měsíce, se zeptá, co jsem udělala. Co mu mohu ukázat? Velkou krajinu, Bojidara, náčrt a ženskou hlavu — to je vše — a v tom ve všem nic… Naštěstí mám jednu myšlenku… A věřte mi, chcete-li, ale v některých chvílích se považuji za zamilovanou… Do jednoho velkého umělce. [Napříč: Nu, ne.] Nu, ne! Pak tedy nevím, co to je. Je to mrzutost, že nemaluji lépe než takto. To je pravda.# Mercredi 21 novembre 1883 Je m'acharne sur le tableau, je recommence des mains, des morceaux, aussi je ne vous en parle plus... parce que c'est du travail, du temps et que c'est le même tableau. Quelqu'un qui ne m'a pas vue depuis deux mois me demandera ce que j'ai fait. Que pourrai-je montrer ? Un grand paysage, Bojidar, une esquisse et une tête de femme, voilà tout, et dans tout cela rien de... Heureusement j'ai une idée... Et vous me croirez si vous voulez, mais par moments, je me crois amouresue de... D'un grand artiste. [En travers: Eh bien non.] Eh bien non ! Alors je ne sais plus ce que c'est. C'est l'embêtement de ne pas peindre mieux que ça. Voilà la vérité.