❦
Čtvrtek 6. září 1883
Jedeme na koních do Paříže — tak, abychom dorazily do Bois kolem jedenácté, přejely ho, obědvaly v rue Ampère, nechaly koně najíst a vrátily se do Jouy v pět. A pak? Baví mě to? Vůbec ne. Zvláště na cizím sedle a při takové jízdě, když člověk ztratil zvyk — trénink.Jeudi 6 septembre 1883 Nous allons à cheval à Paris, en sorte d’arriver au Bois vers onze heures, le traverser, déjeuner rue Ampère, faire manger les chevaux et revenir à Jouy à cinq heures. Et puis après ? Est-ce que ça m’amuse ? Mais pas du tout. Et surtout montant sur une selle étrangère, et une course pareille n’ayant plus l’habitude, l’entrainement.
Člověk je hloupý, dělá to přesto — v příliš dlouhém korzetu, který tlačí a má člověk — v jezdeckém kostýmu tři roky starém, který nenabyl vaší formy, zkrátka je to hloupé oblečeném sotva desetkrát za příliš dlouhé přestávky.
On est bête, on le fait tout de même, on a un corset trop long qui vous blesse et l’on a une amazone d’il y a trois ans qui n’a pas pris ni votre forme, enfin c’est bête qu’on a mis dix fois à peine à des intervalles trop long.
A projet Bois takto upravena... Doufejme, že to přece jen nebylo příliš ošklivé... Ostatně.
Et traverser le Bois arrangé ainsi... Espérons que ce n’était tout de même pas trop laid... Enfin.
Raději bych malovala. Venkov v tuto roční dobu je nádherný... Vzdejme mimochodem hold Bastienovi — čím víc se člověk dívá na přírodu, tím víc ho obdivuje; je úžasný. Při jízdě jsem zahlédla krásnou zeleninovou zahradu a tam ženu v šatech... tóny jako v „Lásce na vesnici“1... ten obraz mi začíná připadat jako mistrovské dílo... Ne — před těmi plátny zůstanete nejprve překvapeni vy, obyvatelé měst nebo prostě lidé bez smyslu pro pozorování — zdá se vám to šedivé... Ale dobře se podívejte na přírodu a vyčleňte kousek k malování — uvidíte, jak je to obdivuhodně přesné, a to je vlastnost, jež dovoluje se zcela věnovat intelektuálnímu obsahu díla. Neboť já chci, aby moje city nebyly zadržovány slabostmi štětce.
J’aimerais bien mieux peindre. La campagne en cette saison est merveilleuse... En passant rendons hommage à Bastien, plus on regarde la nature plus on l’admire, il est prodigieux. Tout en courant à cheval j’ai vu un beau potager et là une femme avec une robe... les tons de l’Amour au village... qui commence à me sembler un chef d’œuvre... Non, sans doute devant ces toiles vous resterez d’abord surpris, vous habitant des villes ou simplement homme manquant d’observation, cela vous paraît gris... Mais regardez bien la nature et isolé le morceau à peindre, vous verrez que c’est admirablement juste et c’est une qualité qui permet de s’adonner complètement à la signification intellectuelle de l’œuvre. Car je veux moi que mes sentiments ne soient pas arrêtés par des infirmités de brosse.
Co vám ještě řeknu? Všechny mé úvahy vždy skončí aktem uctívání toho velkého umělce, toho velkého básníka. Bože, to vysvětluje dojem onoho večera... Člověk ho obdivuje tak, tak, až...
Que vous dirai-je encore ? Toutes mes réflexions se termineront toujours par un acte d’adoration envers ce grand artiste, ce grand poète. Mon Dieu, cela explique l’impression de l’autre soir... On l’admire tant, tant, qu’on va jusqu’à...
Bylo by lepší, kdybych já sama měla talent. Právě jsem viděla jeden obraz... Chtěla bych ho namalovat tady — zachytit za měsíc, ne déle.
Il vaudrait mieux moi-même avoir du talent. Je viens de voir un tableau... Je voudrais le faire ici, l’enlever en un mois pas plus longtemps.
Poznámky
Pozn. překl.: „L’Amour au village“ — obraz Julese Bastiena-Lepageho z roku 1882, zachycující venkovskou dívku a chlapce na poli; jeden z jeho nejznámějších výjevů. ↩