❦
Středa 27. srpna 1883
Dnes večer jsem velmi hezká. A když tu je někdo, komu se chci líbit, jsem ošklivá.Mercredi 27 août 1883
Socha. Kluci z ulice. Svaté ženy. Budu-li mít tyto tři věci na Salonu, dám tisíc franků chudým — incognito. Nebo tři věci jakékoli, udělám-li jiné obrazy, které budou lepší.
La statue. Les gamins. Les Saintes femmes. Si j’ai ces trois choses au Salon je donnerai mille francs aux pauvres, incognito. Ou trois choses n’importe lesquelles, si je fais d’autres tableaux qui sont mieux.
Kašlu pořád navzdory vedru — a dnes odpoledne jsem si při přestávce modela, napůl usínající na divanu, viděla sebe ležet s velkou rozsvícenou svící po boku.
Je tousse tout le temps malgré la chaleur et cet après-midi pendant le repos du modèle m’étant à moitié endormie sur le divan je me suis vue couchée et un grand cierge allumé à côté de moi.
Bylo by to rozuzlení všech těch strastí?...
Ça serait le dénouement de toutes ces misères ?...
Jiné nevidím — leda by přišly... šťastnější časy.
Je n’en vois pas d’autre à moins que ce soit des... temps plus heureux.
Zemřít? Bojím se toho velmi. A nechci. Bylo by to hrozné. Nevím, jak si vedou šťastní lidé — ale já jsem velice hodna politování od té doby, co od Boha nic nečekám. Chybí-li toto nejvyšší útočiště, nezbývá než zemřít — bez Boha... Nemůže být ani poezie, ani něha, ani génius, ani láska, ani touha po slávě. Vášně nás vrhají do nejistot, tužeb, přání, násilí citů myšlenky; když čekáme potřebujeme zásvětí, Boha, jemuž bychom mohli svěřit své nadšení a modlitby — Boha, kterého jsme prosili a jenž může vše. Jemuž lze říct vše; ráda bych, aby se všichni vynikající lidé vyzpovídali a řekli, zda v době, kdy byli hluboce zamilováni, zapáleni touhou po slávě nebo hluboce nešťastni, se neobrátili k Bohu.
Mourir ? J’en ai très peur. Et je ne veux pas. Ce serait affreux. Je ne sais comment font les heureux mais moi je suis bien à plaindre depuis que je n’attends plus rien de Dieu. Quand ce suprême refuge manque on n’a plus qu’à mourir, sans Dieu... Il ne peut y avoir ni poésie, ni tendresse, ni génie, ni amour, ni ambition. Les passions nous jettent dans des incertitudes, des aspirations, des désirs, des violences de sentiments pensée; quand on attend on a besoin d’un au-delà, d’un Dieu à qui reporter ses enthousiasmes et ses prières, un Dieu à qui on a demandé et qui peut tout. A qui on peut tout dire; je voudrais bien que tous les hommes remarquables se confessent et disent si quand ils ont été bien amoureux, bien ambitieux ou bien malheureux, ils n’ont pas eu recours à Dieu.
Povšední povahy — byť velmi inteligentní a velmi učené — se bez toho obejdou. Ale ti, kdo mají jiskru, i kdyby byli učení jako celá věda, i kdyby pochybovali rozumem — tihle věří vášní, aspoň chvílemi!
Les natures vulgaires même très intelligentes et très savantes peuvent s’en passer. Mais ceux qui ont l’étincelle même s’ils sont aussi savants que toute la science et même s’ils doutent par raison, ceux-là croient par passion au moins par moments !
Nejsem příliš učená — ale všechny mé úvahy vedou k domněnce, že Bůh, jehož nás učí, je vynález.
Je ne suis pas bien savante mais toutes mes réflexions tendent à croire le Dieu qu’on nous enseigne est une invention.
Bůh jednoho či mnoha náboženství — ten — o tom raději nemluvme. Ale Bůh géniů, Bůh filozofů, Bůh lidí prostě inteligentních jako my — ten Bůh? Předně: je-li nespravedlivý, neslyší-li nás, je-li zlý — nevidím, co má co pohledávat. Je snad takový? Mohu vůbec soudit, je-li spravedlivý nebo nespravedlivý?
Le Dieu de la religion ou des religions, celui-là, n’en parlons pas. Mais le Dieu des hommes de génie, le Dieu des philosophes, le Dieu des gens simplement intelligents comme nous, ce Dieu là ? D’abord s’il est injuste, s’il ne nous entend pas, s’il est méchant je ne vois pas ce qu’il a à faire. L’est-il ? Juste ou injuste le puis-je juger ?
Ale kdyby neexistoval — proč tato touha jej uctívat všude, u všech národů a ve všech dobách? Je možné, aby Nic neodpovídalo těmto tužbám, jež jsou vrozeny všem lidem, tomuto pudu, jenž nás vede hledat Nejvyšší Bytost, velkého mistra — Boha?
Mais s’il n’existait pas pourquoi ce besoin de l’adorer partout, chez tous les peuples et dans tous les temps ? Est-il possible que Rien ne réponde à ces aspirations, qui sont innées chez tous les hommes, à cet instinct qui nous porte à chercher l’Etre suprême, le grand maître, Dieu ?
Všechny naše pudy — i ty nejabstraktnější — odpovídají čemusi, jsou způsobeny... a nesou nás k... Pouze tento jediný by byl nevysvětlitelný a zbytečný??? Tedy existuje?!!! A jak? Je-li takový, že ho nemůžeme pochopit, je to, jako by neexistoval. A nezabývá-li se našimi strastmi — co pak dělá?
Tous nos instincts même les plus abstraits correspondent à quelque chose, sont causés par... et nous portent vers... Il n’y aurait que celui-là d’inexplicable et d’inutile ??? Il existe donc ?!!! Et comment ? S’il est tel que nous ne puissions le concevoir c’est comme s’il n’existait pas. Et s’il ne s’occupe pas de nos misères, que fait-ll ?
Chtěla bych vědět, že nás slyší. Modlila bych se. Ať mi nic nedopřeje — jen abych měla tuto nejvyšší útěchu; prosit je skoro totéž co doufat.
Je voudrais savoir qu’il nous entend. Je prierais. Qu’il m’accorde rien mais que j’aie cette suprême consolation; demander c’est presque espérer.