Neděle 19. srpna 1883

Co si přeji víc — aby mě obdivoval krajan Johanky z Arku, nebo aby se mi zcela vrátil hlas?
Můj hlas, můj hlas, můj hlas! Jistě. Je to talent, po němž toužím nejvíc — slávu sklízíš okamžitě a je to opojení. Nic z toho nezůstane, ale bylo nám dobře. Co se Julese týče, il gran Giulio... kdyby se začal dvořit, myslela bych si, že chce prodat obrazy, nebo prostě... nízké pohnutky...
Je to možné? Proto je třeba vzít si Saint-Amanda, kterého nesnáším, odkdy vidím, že si mě chce vzít.
Něco dosti zábavného. Myslela jsem, že obrazy se přijímají do 20.
Do 20. skutečně — ale 20. července místo 20. srpna; spletla jsem se jen o měsíc. Ti, kdo mohli posílat až do 10. srpna, jsou ti, kdo byli přijati automaticky. Tak dopadá toulání v oblacích a hovory s Pánembohem.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „velký Giulio" — ironické přezývání Julese Bastiena-Lepageho.
Pozn. překl.: „reçus d'office" — přijatí bez poroty; zavedení umělci měli nárok posílat práce i po řádném uzávěru přihlášek.