Středa 9. května 1883

Dnes večer pořádáme malou večeři républicano-artistico-poétique. Gaillardovi s manželkou, Clovis Hugues s manželkou, Dusautoy – ten Dusautoy byl zbytečný, je tu jen kvůli klábosení, stejně jako nějaký novinář, přítel Gaillardů, jehož jméno si nepamatuji. Pak je tu Julian a Tony. Moc jsem chtěla pozvat oba bratry a ráno jsem napsala pár slov… architektovi, vysvětlujíc mu tento improvizovaný večer: chce-li váš bratr přijít? Přivedete-li ho, daruji vám jeden obraz!
Ne, ale stalo se něco, ale něco! Ach! je to rozkošné. Když to člověk nečeká, a přitom to přece jen čeká, a ono se to nenechá čekat a přitom je to nečekané. Přišel. V půl osmé. Přišli oba. Konečně přišel!
Ach! je to milé. Ne, přiznejte, že je to milé, přiznejte, že je to velmi milé. Seděla jsem u večeře mezi Clovisem Huguesem a Émilem Bastienem a Jules dál záměrně… No tak! Přesně takto miluji, když se věci odehrávají!
[Přepis. kondenzace: Rozsáhlý text o večeři, Bastienově chladnosti, žárlivosti, Huguesových básních a imitacích – přibližně 15 odstavců analýzy.]