❦
Středa 18. dubna 1883
Mercredi 18 avril 1883
Víte, co dělám? Účastním se soutěže u Juliána.
Savez-vous ce que je fais ? Je fais un concours chez Julian.
Ženská figura v šatech, s rukama. Je to velmi nevděčné téma, ale protože se té soutěže zúčastní i pánské ateliéry, je tu ta nemožná naděje porazit muže – a tak se vrhám… Pomyslete, někteří z nich postoupili do soutěže o Římskou cenu! Hodnotit se bude za čtyři týdny, neboť každý ze čtyř ateliérů namaluje tutéž figuru postupně za sebou.
Une figure de femme vêtue, avec les mains. C’est très laid mais comme les ateliers des hommes le feront aussi ce concours, il y a l’impossible espoir de battre des hommes et me voilà partie... Songez donc, il y en a qui ont monté en loges ! Ce sera jugé dans quatre semaines, car les quatre ateliers vont faire la même figure chacun à son tour.
Dostanu-li letos čestné uznání, dostala jsem se dál rychleji než Breslau, která před příchodem k Juliánovi vážně pracovala. Zkrátka…
Si j’ai une mention cette année j’aurai marché plus vite que Breslau qui avant d’aller chez Julian avait travaillé sérieusement. Enfin...
Nic nového. Minulé pondělí nebyla hodina perspektivy, malá Canrobertová dostala příušnice. Ale architekt přišel stejně, i Brisbane, a já jsem mohla oslavovat Saint-Marceaua. Saint-Marceaux dělá Bastienovo poprsí. Ten den, kdy to uvidím!
Il n’y a rien de nouveau. Lundi dernier il n’y a pas eu de leçon de perspective, la petite Canrobert ayant les oreillons. Mais l’architecte est venu tout de même ainsi que Brisbane et j’ai pu exalter Saint Marceaux. Saint Marceaux fait le buste de Bastien. Le jour ou je verrai ça !
Architekt řekl, že Breslau je velmi nešťastná. Prý má všelijaké potíže a nikdo se o ni nezajímá – letos byla sotva přijata. Já si myslela pravý opak.
L’architecte a dit que Breslau est très malheureuse. Il paraît qu’elle a toutes sortes de difficultés et que personne ne s’intéresse à elle, cette année elle a été admise à peine. Je croyais tout le contraire moi.
Ke mně se chovala špatně – dodnes šíří hromadu jedovatých nesmyslů o mně, všechny vtipy, které mi mohly uniknout, a ty nohy namalované Schaeppim. Hodně mi škodí, protože bezvýznamné věci, když se opakují, nabývají ohromných rozměrů. Nu, co řekl Julesův bratr, mě zarmoutilo. Místo abych se radovala z nezdaru té dívky, je mi jí líto. Svírá to srdce a jsem hned dojata i nad neznámými, i nad nepřáteli.
Elle a été mauvaise pour moi, elle raconte jusqu’aujourd’hui un tas de niaiseries venimeuses sur moi, toutes les plaisanteries qui ont pu m’échapper et ces pieds peints par Schaeppi. Elle me fait beaucoup de tort, car les choses insignifiantes répétées prennent des proportions énormes. Eh bien ce qu’a dit le frère de Jules m’a fait de la peine. Loin de me réjouir des déboires de cette fille j’en suis atristée. Ça serre le cœur et je suis tout de suite émue même pour des inconnus, pour des ennemis.
na okraji
Snad se dělám lepší, než jsem, a jsem si skutečně jistá, že nejsem jaksi přesto spokojená a jako bych se před sebou skrývala? Ne – je-li nešťastná, můj talent tím neroste. Proč se tedy radovat.
dans la marge Peut-être me fais-je trop bonne et suis-je bien certaine de ne pas être contente en quelque sorte malgré moi et comme en me cachant de moi ? Non si elle est malheureuse mon talent n’en augmente pas. Alors pourquoi se réjouir.
Protože každá nespravedlnost mě hluboce pobouří. Má hodně talentu. Architekt říká, že můj talent se rovná jejímu. Ohradila jsem se plná skromnosti. Ten architekt je opravdu velmi shovívavý.
Parce que toute injustice me révolte profondément. Elle a beaucoup de talent. L’architecte dit que mon talent est égal au sien. Je me suis réecriée pleine de modestie. Cet architecte est vraiment bien indulgent.
Konečně, Lefèvre, Bouguereau a Tony říkají, že dostanu přinejmenším čestné uznání. Služka zaslechla jejich rozhovor s Juliánem a vyprávěla to Rosalii.
Enfin Lefèvre et Bouguereau et Tony disent que j’aurai une mention au moins. La bonne a entendu leur conversation avec Julian et l’a redit à Rosalie.
Kdybych mohla dostat medaili v soutěži!… Porazit dva pánské ateliéry, dvě stě žáků. Ale to je nemožné… to by byl šok, jako kdybych dostala čestné uznání před dvěma lety. Porazím je, až mě to přestane udivovat.
Si je pouvais avoir la médaille au concours !... Battre deux ateliers d’hommes, deux cents élèves. Mais c’est impossible... ce serait un saisissement comme si j’avais eu une mention il y a deux ans. Je les battrai quand ça ne m’étonnera plus.
A přece mi připadá, že nebe se chystá poskytnout mi náhradu za neštěstí, které mě zasáhlo.
Pourtant il me semble que le ciel est en voie de m’accorder des compensations pour le malheur qui m’a frappée.
Je dusné počasí…
Il fait un temps lourd...
Zítra namaluji hlavu.
Demain je peindra la tête.
V sobotu, neděli, pondělí a v úterý jsme měly večírky; dnes večer jde rodina do Opery a zítra k Odettě.
Nous avions des soirées samedi, dimanche, lundi et mardi; ce soir ma famille va à l’Opéra et demain chez Odette.
Já dělám svou soutěžní práci.
Moi, je fais mon concours.
Právě jsem hrála na klavír – začalo to dvěma božskými pochody Chopina a Beethovena, pak jsem hrála nazdařbůh nevím co a věci tak okouzlující, že je v duchu ještě slyším. Není to podivné! Teď nedokážu zachytit ani jedinou notu z toho a kdybych chtěla improvizovat, nedokázala bych to – je třeba té chvíle, té minuty, nevím čeho. A teď mi hlavou procházejí božské melodie – kdybych měla hlas, zpívala bych okouzlující, neznámé, dramatické věci… Proč…
Je viens de jouer du piano, cela a commencé par les deux divines marches de Chopin et de Bethoveen et puis j’ai joué au hasard je ne sais quoi et des choses si ravissantes que je m’écoute encore. Est-ce drôle ! Je ne saurai en rattraper une seule note maintenant et si je voulais improviser je ne pourrais pas, il faut l’heure, la minute je ne sais quoi. Et maintenant il me passe par la tète des mélodies divines, si j’avais de la voix je chanterais des choses ravissantes, inconnues, dramatiques... Pourquoi...
Život je příliš krátký. Člověk nemá čas na nic!
La vie est trop courte. On n’a le temps de rien faire !
Chtěla bych sochařit, aniž bych přestala malovat…
Je voudrais sculpter sans cesser de peindre...
Není to sochařství, po němž toužím. Ale vidím krásné věci a cítím naléhavou potřebu zachytit to, co vidím. Naučila jsem se malovat, ale nemalovala jsem proto, že jsem chtěla udělat ten či onen obraz. Zatímco zde umím pracovat s hlínou, abych dala tělo svým vidinám.
Ce n’est pas de la sculpture que j’ai envie de faire. Mais je vois de belles choses et je sens le besoin impérieux de rendre ce que je vois. J’ai appris à peindre, mais je n’ai pas peint parce que j’avais envie de faire tel ou tel tableau. Tandis qu’ici je sais manier de la terre pour donner un corps à mes visions.
Saint-Marceaux… Prvním sochařem byl Bůh, jenž stvořil prvního člověka z hlíny země a dal mu duši. Tím je veškeré umění vysvětleno.
Saint Marceaux... Le premier sculpteur était Dieu qui a fait le premier homme avec du limon de la terre et lui a donné une âme. Voilà tout l’art expliqué.
Hnětit figuru z hlíny – to dovedou všechny velké talenty s větším či menším zdarem: Chapu, Dubois, Falguière, Barrias, Millet. Ale dát té hlíně duši – to dokáže jen Saint-Marceaux. I ta nejmenší poprsí žijí, rozumíte! Jsou to celé životy a v očích jeho kamenných postav vidíme jejich životní příběh. Zkrátka žijí.
Pétrir une figure avec du limon, tous les grands talents le peuvent avec plus ou moins de bonheur. Chapu, Dubois, Falguière, Barrias, Millet. Mais pour donner une âme à ce limon, il n’y a que Saint Marceaux. Les moindres bustes vivent, comprenez-vous ! Ce sont des existences entières et dans les yeux de ses figures de pierre on voit leur vie. Ils vivent enfin.