Středa 14. března 1883

Julian konečně přišel se podívat na obraz — já si o to neprosila; bylo jen svárlivé dopisování z obou stran. Ale cítí se vinen — a já skromně triumfuji. Obraz nachází velmi dobrým. Zdržuji ho k obědu — jako pana Grévyho.
Hrabě de la Ferrière — ten, co píše — mi přivádí dámu, o níž dlouho mluvil; píše o Salonu do velkého deníku. Který deník, která dáma? Do „Le Pays" — podepisuje se Paul de Charry — a jmenuje se pravým jménem Marie Presseqová, pamatujete? Ta Marie Presseqová, o níž mluvila Mouzayová, která bydlela u Cassagnaca nebo s ním — v postavení... Hospodyně, pak sloužíc jako... Stará přítelkyně, shovívavá, ale zamilovaná.
Je ještě velmi příjemná... Vše to jsem se dozvěděla až poté, co odešla. Ale je to dost podivné... Mamince řekla, že si přeje mě poznat již čtyři [roky]...
Najednou vidět Marii Presseqovou! Jistě si pamatujete — psala jsem o ní v tomto deníku; to Mouzayová odhalila existenci této Pompadour.
A je výtvarnou kritikou v „Le Pays" již dvanáct let.
Přišla se také podívat princezna Jeanne.