Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 8. března 1883

Napadl sníh — ale pracuji přesto.
Émile Bastien přichází se podívat na obraz... Nachází ho dobrým a říká, že bude dobře přijat na Salonu. Velmi jsem se styděla mu tu malbu ukázat — je tak v duchu jeho bratra... Chtěla jsem se schovat jako zlodějka — a vytvořila jsem šťastnou (?) odbočku tím, že jsem znova mluvila o jeho bratrovi a o příběhu s výzdobou mého ateliéru. To jest — a tedy — včera u stolu před Alicí a dalšími měl zdánlivě strach, aby nebyl považován za učitele perspektivy — a já jsem se toho chopila jako záminky k napsání dopisu, kde si hořce stěžuji, že jsem pokládána jeho Bratrem i jím za hloupou — za rastakvéru prostě — příběh s novinami, kdy jsme vypadaly, jako bychom si nechaly napsat články o údajné výzdobě ateliéru... Neboť jeho bratr byl zuřivý... A to já jsem vypadala jako ta, kdo se chlubila...
Zkrátka to mě tím více rozčiluje, že jsem trochu vinna — neboť jsem řekla, že Bastien-Lepage, aniž jsem upřesnila, sundal drapérie nahoře v galerii. Jsem o to více rozhořčena před architektem — abych zapůsobila na jeho představivost a aby osvítil svého bratra... Ó! Ale tiráda! Za koho nás oba vlastně považujete?
Jaké cizinky jste dosud poznali? Slušní lidé jsou všude stejní! Myslíte, že máte co do činění s rastakvérami, co si platí novinové články! Ale víte dobře, že vaše domněnky nás kryjí směšností! My — já — abychom vypadaly, že se blýskáme slavnými jmény! Ale budu mít padesát slavných malířů, chci-li a kdy chci!
Hle — takto jsem odměňována za to, že tak obdivuji talent vašeho bratra! Konečně — to je vskutku nedůstojné. Atd. atd. atd. Jenomže je to trochu i pravda. A já jsem skutečně zuřivá z toho politování hodného příhody, jež vzdaluje Bastiena-Lepagea od nás.
Nechala jsem Juliana na pokoji — a on mi píše lístek, kde se ptá, jsme-li skutečně rozhněvány, a že ho to mrzí, atd. A já mu odpovídám — vylíčím veškeré své stížnosti a skončím pozvánkou k večeři.