Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 14. ledna 1883

Vyšlo množství článků o našem večírku a jeden zejména, kde se umělecká organizace soirée připisuje Bastienovi-Lepageovi. Vypadá to, jako bych vydávala Émila za toho pravého a chlubila se... To je natolik nesnesitelné, že architektu hned píšu a obviňuji ho, že poskytl novinám nepravdivé informace. Článek uváděl, že pan Baškircev je bývalý gubernátor poltavské gubernie — toho se chytím a píši toto:
Tak co, to vy jste podal informace „Voltairu". Můj otec nebyl odvolán z funkce, Bastien-Lepage nic nezdobil atd. Koneckonců kdo by bez vás věděl, že jste pověsil tři záclony společně s mou sestřenicí? Jestli to nebyli vy, odpouštím vám.
Toto je jeho odpověď v žalostné francouzštině, ubohý architekt.
A toto je moje.
Jsem ráda, že jsem toto vysvětlení vyprovokovala; nenapravitelné hlouposti lze napravit jedině upřímností. To je, co děláme... Není to poprvé, co nás napadají s větší či menší vehemencí, protože jak nyní vidím, zloba se obrací proti nám. Pokud vy na tom trapném dnešním článku nemáte vinu — a po zralé úvaze tomu věřím — ani já nechci, ale tady, za žádných okolností, aby padal sebemenší stín podezření, že jsme se chvástali organizací nebo imaginárními dekoracemi. Dobře cítíte, jak by tato role byla nesnesitelná, směšná, a jak by mě odpuzovalo vypadat tak, že pošetile vytahuji na odiv známá jména. Záměr postavit nás vůči sobě navzájem do falešné pozice je zřejmý. A co je nejsmutnější — podařilo se to.
Lze si říkat, že je to vysvětleno, jak chce — stejně tam zbývá mrak a je to k vzteku, pomyslíme-li na potěšení těch, kdo to zamýšleli.
Pokud jde o vás — abyste byl dobře přijímán, a myslím, že i jinde — vůbec nepotřebujete, aby vás zaměňovali s vaším bratrem.
Nemohu vám říci, jak mě tato ubohá zrádnost zasahuje. [Na okraji: Koneckonců — šílený nebo zlý — tyto příběhy mě omračují. A zatímco jsem mu včera říkala, ať se už nevrací, ptala jsem se ho, proč o mně mluví špatně: „jestli jsem si vás nechtěla vzít, není to dostatečný důvod, nelze pokrývat hanebnostmi dívku [Zamazaná slova: která nechtěla] vám říci."]
Nikdy o tom více nemluvme, ale vězte oba, že já a moji blízcí budeme vždy šťastni počítat vás mezi naše nejlepší přátele.
Tedy ve středu v jedenáct hodin, jak je domluveno.
S přátelskými pozdravy.
Marie Baškircev
To vše mě nesmírně rozrušuje. To mu zabránilo přijít v pátek a to přetíná naše rodící se přátelství s pravým Bastienem. Přátelství... Nepodezírám ho ze zlé vůle; ty články — naopak, chtěli být milí... Ale to vytváří naprosto odporný stav věcí! Je to trapné, absurdní, otravné. Oh! a navíc poznámky, které jsem měla tu hloupost poslat Étincelle, jež si je ode mne vyžádala „aby se potěšila v nepřítomnosti". Myslíte, že baví Fitz-Jamese a Charetty být takto inzerováni...
Není mi zrovna do růžova... A ráda bych to vše napravila, ale Saint-Amand správně říká, že je příliš pozdě, že to je nemožné, že teď je to vypuštěno... Villevieille mě přijde navštívit a já si stěžuji na novináře. A v šest hodin jdeme s maminkou k vévodkyni, která nás přijme v posteli, a já ji připravuji na zítřejší článek ve „Figaru" stížnostmi. Říká nám, že dámy, které nám měla přivést — paní de Vaufreland, de Villeneuve-Bargemont atd. — dostaly zprávu, že řekla ne a že žádný večírek nebyl. Jsem značně obtěžována.
[Na okraji: Alexis a Dusautoy přiběhnou večer sdělit, že to oni k nám Soutze poslali, aby se ospravedlnil, ale jsou přesvědčeni, že to byl on — avšak není za to zodpovědný, protože je šílený. Jeho sestry pověřily Alexise, aby tohoto špinavého individua vypravil z Paříže; je velmi kompromitující, ač hloupý a dokonce šílený. A že mě hrozně zkompromitoval a že mu musíme rozhodně zavřít dveře. Pokud jde o to — hotovo.]