❦
Pondělí 11. prosince 1882
Lundi 11 décembre 1882
Saint-Marceaux přišel1!!
Saint Marceaux est venu !!!
Víte, že moje současná póza spočívá v tom, že ho vynáším do nebes. Bůh, Michelangelo a Saint-Marceaux.
Vous savez que pour le moment ma pose consiste à l’élever aux cieux. Dieu, Michel-Ange et Saint Marceaux.
Žádala jsem ho o adresu jeho plynáře, odpověděl velmi laskavě a já mu poděkovala a poprosila ho, zda bych se mohla podívat, na čem doma pracuje. A přišel právě deset minut předtím, než jsem se vrátila. Není to k vzteku? Předevčírem jsem toho o něm tolik napovídala, že mu pod vlivem té pózy píši na navštívenku tato domýšlivá slova:
Je lui avais demandé l’adresse de son gazier, il a très gentiment répondu et je l’ai remercié en demandant à voir ce qu’il fait chez lui. Et il est venu juste dix minutes avant que je rentre. C’est-y vexant ? J’en ai tant dit avant-hier que sous l’influence de cette pose je lui écris sur ma carte ces mots prétentieux :
Opsaný dopis · Carte de Marie laissée à un visiteur, décembre 1882Mrzí mě, že jsem vás minula... Ale přišel jste snad v naději, že nikoho nenajdete, a vyhnete se tak návštěvě vašeho ateliéru?Désolée de vous avoir manqué... Mais vous êtes peut-être venu dans l’espoir de ne trouver personne et d’éviter ainsi une visite à votre atelier ?Jestliže se mýlím, když vám přičítám tak černou duši, dokažte to tím, že přijdete znovu v některém z příštích dnů mezi šestou a sedmou hodinou. Máma ještě nemá svůj den...Si j’ai tort de vous supposer l’âme aussi noire prouvez-le en revenant un de ces jours entre six et sept heures. Maman n’a pas encore de jour..
Jsou chvíle, kdy se život zdá tak smutný, tak temný, tak prázdný — a člověk se cítí ztracen, neví proč.
Il y a des moments où la vie paraît si triste, si noire, si vide, qu’on se sent perdu on ne sait pas pourqoi.
Poznámky
René de Saint-Marceaux (1845–1915): francouzský sochař. ↩