Pondělí 11. prosince 1882

Saint-Marceaux přišel!!
Víte, že moje současná póza spočívá v jeho povyšování na nebesa. Bůh, Michelangelo a Saint-Marceaux.
Žádala jsem ho o adresu jeho plynáře, odpověděl velmi laskavě a já mu poděkovala s žádostí, abych mohla vidět, co dělá u sebe. A přišel právě deset minut předtím, než jsem se vrátila. To není k vzteku? Toho jsem předevčírem tolik říkala, že pod vlivem tohoto postoje mu na kartičce píši tato domýšlivá slova:
Mrzí mě, že jsem vás minula... Ale přišel jste snad v naději, že nikoho nenajdete, a vyhnete se tak návštěvě vašeho ateliéru?
Jestliže se mýlím, když vám přičítám tak černou duši, dokažte to tím, že se vrátíte některý z těchto dní mezi šestou a sedmou hodinou. Máma ještě nemá svůj den...
Jsou chvíle, kdy se život zdá tak smutný, tak temný, tak prázdný — a člověk se cítí ztracen, neví proč.

Poznámky

René de Saint-Marceaux (1845–1915): jeden z nejproslulejších francouzských sochařů své generace, známý svými půvabnými, intimními figurami. Marie ho nezřízeně obdivuje a koresponduje s ním. Trojí vykřičník je její.