❦
Čtvrtek 7. prosince 1882
Jeudi 7 décembre 1882
Chvíli jsme hovořili s Julianem, ale ne ty dlouhé rozhovory... Není o čem — vše bylo řečeno, čekáme, až budu pracovat a tvořit. Přesto mu vyčítám jeho nespravedlnost — nebo spíš způsob, jakým mě popohání...
Nous avons un instant causé avec Julian mais plus de ces longues causeries... Il n’y a pas d’aliments, tout a été dit, nous attendons que je travaille et produise. Pourtant je lui reproche son injustice ou plutôt la façon dont il s’y prend pour me faire marcher...
Říká, že přikládá mým úspěchům o to větší důležitost, že mě všude ohlásil jako slavnou osobnost, zázrak, jenž se chystal v každém okamžiku rozkvést — a prásk! Zklamala jsem ho. Ráda bych věřila jako on, že je to moje vina, že jsem špatně pracovala. Koneckonců mu se smíchem říkám o svém zklamání — i on mě zklamal: nerozumí mi, neuznává mě, přičítá mi vulgární pocity — vždyť si ten člověk myslí, že se na něj zlobím, když kritizuje některé mé studie?!
Il dit qu’il attache à mes succès une importance d’autant plus grande qu’il m’a annoncé partout comme une célébrité, un prodige qui allait éclore incessamment et crac ! Je lui manque dans la main. Je voudrais bien croire comme lui que c’est ma faute, que c’est parce que j’ai mal travaillé. Enfin je lui dis en riant ma désillusion, lui aussi m’a manqué dans la main, il ne me comprend pas, me méconnaît, me prête des sentiments vulgaires, car figurez-vous que cet homme croit que je le boude quand il critique quelques unes de mes études ? !
Možná proto, že jsem se v poslední době vyhýbala těm dlouhým diskusím a přátelským hádkám, které nás někdy držely dvě hodiny — ale může opravdu věřit, že mu to kladu za vinu, že jsem neuspěla a neudělala více pokroků?
Peut-être parce que ces derniers temps j’évitais ces longues discussions et ces querelles amicales qui nous tenaient deux heures quelquefois, mais peut-il vraiment croire que je lui en veuille à lui d’avoir mal réussi et de ne pas faire plus de progrès ?
Zdrcena a zničena vlastní neschopností jsem neměla náladu na duchaplné rozhovory — to je vše. Můj pastel půjde do jednoho klubu1 a pak na Salon — „to je věc prvního řádu,“ říká tatíček Julian — a já ho chci obejmout.
Ecrasée et anéantie par mon impuisance je n’avais pas le cœur aux conversations spirituelles voilà tout. Mon pastel ira dans un Cercle puis au Salon, « c’est une chose de première ordre » dit le père Julian et j’ai envie de lui sauter au cou.
Nu, je třeba namalovat obraz „který zastaví umělce.“ A to teď ještě neudělám. Ah, Pane, kdybych mohla věřit, že prací toho dosáhnu! To by mi dalo odvahu. Ale teď mi připadá, že nebudu moci nikdy. Pracuji špatně, vím — ano, je to pravda: od Irmy jsem brodila deštěm s tatíčkem Charlesem2 a pak jsem jela do Ruska — celkem tři měsíce otupění. A tři měsíce představují dvanáct studií, dvanáct torsů v životní velikosti nebo dvanáct celků v poloformátu. V životě jsem neudělala čtyři po sobě. Julian má pravdu — a chtěla jsem ho obejmout.
Eh bien il faut faire un tableau « qui arrête les artistes ». Et ce n’est pas encore à présent que je le ferai. Ah ! Seigneur, si je pouvais croire qu’en travaillant j’y arriverai ! Ça me donnerait du courage. Mais il me semble à présent que je ne pourrai jamais. Je travaille mal, je sais, oui c’est vrai, depuis Irma j’ai pataugé dans la pluie avec le père Charles et puis j’ai été en Russie, total trois mois d’abrutissement. Et trois mois représentent douze études, douze torses grandeur nature ou douze ensembles demi-nature. Je n’en ai jamais de ma vie fait quatre de suite. Julian a raison,aussi j’avais envie de l’embrasser.
Říká, že nedokážu ani tolik co Breslau při jejím propadáku (byl to portrét kněze a malý obraz). Ale já jsem byla rok nemocná!
Il dit que je ne pourrai pas faire comme le four de Breslau (c’était un portrait de prêtre et un petit tableau). Mais j’ai été malade un an !
Poznámky
Pozn. překl.: Fr. cercle – pařížský společenský klub; kluby pořádaly každoročně vlastní výstavy, sledované kritikou ještě před Salonem (viz záznam z 19. února 1883). ↩
Tatíček Charles (père Charles): starý muž, kterého Marie malovala v plenéru za deště. ↩